Armádní muzeum Žižkov se pro veřejnost otevířelo po čtyřleté rekonstrukci na státní svátek 28. října 2022. Na téměř pěti tisících metrech čtverečních je k vidění přes sedm tisíc sbírkových předmětů od šestého století až po současnost. Některé exponáty nevyčíslitelné hodnoty dosud vystaveny nebyly. V expozici věnované zahraničním operacím nechybí ani speciální vydání Reflexu pro české vojáky v Afghánistánu.
Muzeum na úpatí Vítkova bylo postaveno před devadesáti lety, aby připomínalo odkaz československých legionářů. Architektonickou soutěž tehdy se svým návrhem vyhrál Jan Zázvorka, na interiérech stavby se také podílel Jan Gillar. Mezi zaměstnance tehdejšího Památníku osvobození patřily význačné osobnosti první republiky, například výtvarník Vojtěch Preissig. Ostatně jeho linoryt – náborový plakát pro krajany, který Preissig během první světové války vytvořil ve Spojených státech – je prvním předmětem zapsaným do sbírky Vojenského historického ústavu.
Jak je na tom česká armáda? Čtěte zde >>>
Slavnostního otevření muzea se na výročí bitvy u Zborova v červenci 1932 zúčastnil prezident Tomáš Garrigue Masaryk. „Architekti Zázvorka a Gillar vytvořili výjimečný soubor budov, jemuž jsme při rekonstrukci vrátili původní krásu – a něco přidali,“ říká ředitel Vojenského historického ústavu brigádní generál Aleš Knížek. „Od dokončení stavby v roce 1929 se zde žádná rekonstrukce neuskutečnila, v průběhu minulého století navíc budova dvakrát významně utrpěla. Během nacistické okupace byly některé prvky s legionářskou tematikou poškozeny nebo zlikvidovány, v 70. a 80. letech minulého století došlo v interiérech k necitlivým stavebním zásahům v duchu umakartové estetiky, které většinou šly napravit. Rozvody vody a elektřiny ale byly původní, elektrické dráty byly ještě v textilním obalu,“ popisuje Knížek. Rekonstrukci muzea na Žižkově považoval za svoji povinnost. „Tato budova je natolik spjatá s Československem, českou státností a armádou, že nepřicházelo v úvahu, aby se neopravila a nesloužila dál svému historickému účelu.“
V budově tehdejšího Památníku osvobození měl služební byt první ředitel této instituce, generál Rudolf Medek. Jeho synové, Ivan a Mikuláš, tady prožili deset let. „Tatínek nám o svém dětství na Žižkově často vypravoval,“ říká dcera bývalého kancléře prezidenta republiky Viktorie Medková. „Od poloviny devadesátých let za námi do muzea Ivan Medek chodil, dokud mu to zdraví dovolilo. Vždycky se rozzářil, když vzpomínal na to, jací byli s Mikulášem uličníci. Hodiny jsme si povídali v pracovně jeho tatínka, procházeli jsme spolu celou budovou a on nám popisoval různé detaily. Když se na začátku tisíciletí připravoval první projekt rekonstrukce, pomáhal památkářům s dokumentací. Byl například jedním z mála lidí, již si pamatovali vitráže s legionářskou tematikou, které zničili Němci, zbylo jen několik černobílých fotografií. Řadu věcí se nám ale díky Ivanu Medkovi nyní podařilo vrátit do původního stavu. Při rekonstrukci jsme čerpali z jeho vzpomínek. Každá drobnost pro nás byla důležitá. Věřím, že by měl ze současné podoby budovy radost,“ dodává Aleš Knížek.
Předměty s příběhem
V sedmi sálech Armádního muzea Žižkov se návštěvníci postupně seznámí s vojenskou historií od 6. století až do současnosti. „Páteř expozice pochopitelně tvoří ,rodinné stříbro‘. Bez přehánění se dá ale říci, že každý z vystavených předmětů je něčím ojedinělý,“ říká ředitel Odboru muzeí plukovník Michal Burian. „Při vytváření expozic jsme se soustředili na širokou cílovou skupinu – od školních výprav po fajnšmekry. Některé raritní exponáty běžný návštěvník možná i přehlédne, zato znalec oboru je ocení. Těžištěm expozic jsou autentické předměty, jež utvářely dějiny a které nikde jinde vidět nemůžete. Unikátní exponáty jsou tím, co dělá muzeum muzeem. Nesmíte je však zazdít nevhodnou instalací a nic neříkající popiskou ani je upozadit do role rekvizity, která je obklopena audiovizuální show. I ta nejnovější technologie totiž zastará. Sbírkový předmět, jenž byl svědkem historických okamžiků, však nikdy nezevšední,“ vysvětluje Michal Burian.
Téměř každý exponát v muzeu je spojený s nějakým osudem. „U některých předmětů jsme se snažili jeho celkový příběh odvyprávět – ať už se jedná o vzácný římský meč, kachel ze Sionu, pistoli Otakara Jaroše, Kubišovu bombu, přilbu Jiřího Schamse, kříž české šlechty, Řád bílého lva, brašnu na mapy, jež patřila prvnímu padlému důstojníkovi roty Nazdar, Štefánikovu důstojnickou šašku, kus střešní tašky z domu v Hirošimě, vzorek měsíční horniny z letu Apolla 11, kulomet z vyhořelého sovětského tanku na Vinohradské třídě z roku 1968 nebo Runcimanův telefon,“ dodává Burian.
