Po třech letech se Benátky, myslím ty výtvarné, probouzejí k životu. Čínská chřipka, jak covidu říká část místních, konání proslulého Biennale Arte odsunula, přesto se do města na laguně sjelo možná deset tisíc umělců, kunsthistoriků, galeristů, sběratelů a zástupců médií nejrůznějších profesí.
Třídenní preview největšího světového festivalu vizuálního umění, který se letos koná od soboty 23. dubna až do neděle 27. listopadu, je obrovským mraveništěm lidí z celého světa, i když letos tu nekotví tolik obřích jachet ruských oligarchů, nepobíhají tu tisíce čínských umělců a nutno dodat, že i dalších mimoevropských účastníků je tu o poznání méně než předchozí léta.
Fronty se stojí u některých národních pavilonů v Giardini a v nedalekém Arsenale, stejně tak na výstavu The Milk of Dreams s přibližně stovkou umělců oslovených letošní kurátorkou Cecelií Alemani. Davy se srocují i u vchodů na skvělé samostatné výstavy Anishe Kapoora, Anselma Kiefera, Josepha Beuyse nebo Marlene Dumas.
V sobotu dopoledne pak svůj verdikt vynese ředitel 59. ročníku Biennale Arte Roberto Cicutto, když udělí Zlaté lvy za nejlepší národní prezentaci a pro nejlepšího umělce z velké mezinárodní výstavy.
Češi? Ano, ale
Čechů a ani Slováků se soutěžení ani letos netýká. Ne, že by se občas na někoho z našich umělců nedostalo, ale spíše se jedná o jev ojedinělý, jako v případě Evy Koťátkové v mezinárodní výstavě, ale to je už dávno – devět let. Přesto tu české umění zahlédnete. Jednu z oficiálních doprovodných výstav, tzv. collaterale, bude dnes večer v kostele Santa Maria Della Vistazione zahajovat Rony Plesl. Z českého pohledu opravdu událost, vždyť posledním našim umělcem, kterému se podobné cti dostalo, byl Federico Díaz před jedenácti lety.
Tady ale radost končí. Původně Československý pavilon vystavěný v roce 1926 podle návrhu architekta Otakara Novotného zůstává uzavřený. Před třemi lety na něj spadl strom a od té doby se nic neděje. Z úst zástupců Národní galerie Praha a Slovenské národní galerie, kterým národní ministerstva svěřila reprezentaci v Benátkách, sice občas zaslechneme, že se už chystá oprava, otázkou zůstává, jak dlouho se ještě bude chystat… Směšně smutné je to i z dalšího pohledu, v Giardini, což je historické centrum Bienále, zůstávají zavřené jen dva pavilony. Ten náš společný a pak ten z ruský, ale tam jde opravdu o jiné důvody. Dost velká ostuda, nemyslíte?
