Dan Brown, autor mysteriózních thrillerů a celosvětových bestsellerů Šifra mistra Leonarda (Da Vinciho kód) nebo Andělé a démoni, přijíždí již potřetí do Prahy, tentokrát ovšem nikoli primárně s knihou. Složil totiž Divokou symfonii, kterou nazkoušel Český národní symfonický orchestr, a společně ji divákům představí 21. října ve Smetanově síni Obecního domu. Jeden román pan Brown ovšem dopisuje, a ten by Čechy mohl zajímat...
S Danem Brownem jsme se setkali potřetí, tentokrát však jen ve virtuálním prostoru, prostřednictvím Zoomu, jak nás to naučila pandemie koronaviru; rozhovor si přečtěte v aktuálním Reflexu č. 39/2021. Hovoříme v něm nejen o Divoké symfonii, knížce, již napsal pro děti objevující vážnou hudbu a k níž složil jedenadvacet krátkých skladeb pro zásadní nástroje symfonického orchestru, ale také o aktuální společensko-politické situaci v USA nebo o důsledcích roku s covidem-19. Sedmapadesátiletý spisovatel se také nově zapsal i ve světě televizní tvorby: minisérie Ztracený symbol, natočená podle jeho stejnojmenného pátého románu, má slušné recenze i divácká hodnocení (alespoň tedy její první tři již odvysílané díly). Primárně se Dan Brown ovšem stále považuje nikoli za komponistu či scenáristu, ale za spisovatele. Jak je tedy na tom jeho chystaný román? A budou se jeho honičky a skrývačky konečně odehrávat v Praze?
Ještě zdaleka není hotový
„Mám vaši metropoli hrozně rád,“ opakuje už pokolikáté americký romanopisec s úsměvem. „Sídlí v ní i můj báječný vydavatel, nemůžu se dočkat, až Milana (Gelnara z nakladatelství Argo; pozn. aut.) a jeho rodinu zase uvidím. Mnohokrát jsem už řekl, že Praha je jedním z nejkrásnějších měst na světě, celá moje rodina to taky tvrdí a očkovali mě tím, než jsem se k vám roku 2014 konečně vypravil. Historie Prahy je velmi blízká mému srdci a tomu, co ve své tvorbě používám a co mě zajímá – na každém rohu mystika, alchymie, proměna.“
Takže poté, co jste ve svých románech udělal skvělou reklamu Římu, Paříži, Washingtonu a Florencii, předpokládám, že váš osmý román se odehrává v Praze.
„Uvidíme. Dokončit tu knihu mi trvá dlouho i na mé standardy, je to hrozně komplikovaná věc. Navíc jsem měl na práci i jiné věci, rok a půl jsem dopisoval a nahrával Divokou symfonii, pak ten seriál… Román ještě zdaleka není hotový, letos ho rozhodně nečekejte.“
Nadšení Prahou trvá
Když má Dan Brown prozradit své plány pro říjnovou návštěvu Česka, neváhá ani na vteřinu: „Samozřejmě se pustím do všech turistických atrakcí: přejdu Karlův most, počkám si na apoštoly na orloji, možná se Zlatou uličkou projdu k Hradu. Na seznamu mám ovšem ještě další věci, tajemnější, které jsou běžným turistům nedostupné, zařizuje je pro mě všehoschopný tým mého českého nakladatele. Když jsem byl v Praze poprvé, řekl jsem Milanovi: Chtěl bych vidět něco, co nikdo nevidí. A víte, kam mě vzali? Do podzemí, do kanalizačního systému pod Prahou! Ale letos uvidím věci, které jsou o něco méně smrduté a o něco relevantnější ve vztahu k tomu, o čem píšu. A znova si zajdu do nádherné knihovny strahovského kláštera.“
Už před sedmi lety, při své první pražské návštěvě, Dan Brown netajil, že je naší metropolí nadšen: „Moji rodiče mě už léta přesvědčují, abych k vám do Prahy zajel, že mě inspiruje pro psaní. A bratr, univerzitní profesor, který sjezdil celý svět, tvrdí, že Praha je jeho nejoblíbenější město vůbec a že je naprostý zločin, že jsem tu ještě nebyl. Za ty čtyři dny jsem toho hodně viděl: katedrály, Strahovský klášter, Hrad a jeho sklepení, židovský hřbitov, pár tajných knihoven, orloj … Dokonce jsem zavítal do kanalizačního systému, tak desetkrát jsem se prošel z jednoho konce Karlova mostu na druhý, protože to je opravdová nádhera, a pochutnal jsem si na fantastických jídlech, třeba s americkým velvyslancem a zábavným chlapem Normanem Eisenem. Prostě to bylo nabité akcí, a přitom šlo o doslova magickou zkušenost.“
Takže kdy ten váš román o Praze vyjde?
„Ohó! Vždyť mě znáte. Nikdy neslibuju – a nikdy neprozradím tajemství. Ale upřímně, tenhle pražský výlet byl opravdu inspirativní. Vaše metropole představuje skutečně plodný kus země pro každého, kdo píše o historii nebo o mystériích...“
Šance trumfnout Eca
Praze ostatně věnoval pozornost i ctihodný Umberto Eco, Brownův velký vzor, jeden z nejvýznamnějších světových intelektuálů, autor vynikajícího románu Jméno růže. Pojmenoval svůj šestý román, který vyšel v češtině roku 2011, Pražský hřbitov; příběh falzifikátora notářských dokumentů, tajného agenta a horlivého antisemity Simona Simoniniho však nemá se stověžatou matičkou pranic společného. Umberto Eco kdysi Dana Browna, podle mnohých svého epigona, těžce urazil: vyjádřil se o něm, a v opeře La Scala mu to zopakoval do očí, že je Brown jen postavou v jeho, Ecově, románu.
Možná nadešel čas na to, aby impérium vrátilo úder: čí román s pražskou stopou bude lepší?
Rozhovor s Danem Brownem si můžete přečíst v aktuálním Reflexu >>>
