nahoru

Jak Strážci potkali Supermana a společně všechno zničili

Richard Klíčník 10. července 2021 • 13:30
Jak Strážci potkali Supermana a společně všechno zničili
foto: Archiv nakladatelství BB/art

Je to tu, udeřila dvanáctá a nakladatelství BB/art vydalo druhou a závěrečnou knihu nejpropagovanější události nakladatelství DC z posledních let – Hodiny posledního soudu. Centrální příběh, který ovlivnil všechny komiksové řady v tzv. Znovuzrození (tedy restartu založeném na spojení světa DC s Mooreovými Strážci), je konečně tady a my si můžeme v klidu vychutnat, co vyvedl s legendárním odkazem Alana Moorea jeden z nejproduktivnějších komiksových scenáristů současnosti, osmačtyřicetiletý Američan Geoff Johns.

Hodiny posledního soudu vycházejí ve dvou knihách. Ta první, která byla česky publikována již loni, se důkladně připravuje na proniknutí do multiverza DC. Doktor Manhattan, onen modrý a všemocný nudista z komiksu Strážci, totiž odešel ze svého zničeného světa (co by tam také bez svého geniálního tvůrce Alana Moorea hledal za štěstí?) na daleko zajímavější verzi planety Země, která trpí naprostým nadbytkem superhrdinů i superpadouchů.

Modrý nudista políčil na Supermana

Jemu se ale nikdo z nich nevyrovná… Možná až na… Supermana. A protože Dr. Manhattan vidí do budoucnosti i minulosti, rozhodne se – jako každý správný vědec – pro drobný experiment s časem i prostorem.

Jak se ale ukáže, není jediný, komu se podaří opustit vesmír Alana Moorea. Na scéně se objevuje jak Rorschach, tak Komediant – ale hlavně Ozymandias, padouch nad padouchy, který zastíní snad i Lexe Luthora. A Ozymandias má svoje vlastní plány, které jsou jako ve Strážcích ušlechtilé. Jenže při nich umírají lidé. A stejně jako minule – nebude jich málo.

Je evidentní, že superhrdinský komiks je v hluboké krizi. Snaha přijít po tolika letech s něčím novým, co by zásadním způsobem proměnilo kánon a někam posunulo žánr, připomíná marné hledání svatého grálu. Že v čele rytířstva stojí Geoff Johns, nemůže nikoho překvapit. Romantik se sklony ke kýči (kterým vždycky byl) ovšem nemůže jen tak převzít žezlo cynického pragmatika, jakým je Alan Moore.

Efekt pro efekt

Johns se předvádí, vše je do detailu promyšlené a první kniha je zábavným čtením, u kterého si skutečně několikrát položíte s nadšením otázku, jak to asi celé dopadne. Že by konečně titul, na který se bude léta vzpomínat? Že by to Johnsovi tentokrát vyšlo a my se dočkali epes rádes dobrodrůža, které má hlavu a patu?

Druhou knihu ale začne komplikovat Johnsova touha posouvat po pomyslné šachovnici daleko více figurek, než se na ni vejde. Dopadne to trochu smutně, Komediant například stráví celý druhý díl připoutaný k vozíčku a rozhodně není sám, kdo musí uvolnit místo v reflektorech Batmanovi se Supermanem a třeba i Vladimiru Putinovi.

Kdo toho stihne říct víc

Celou druhou knihu už se cválá k velkému finále – a je třeba tolik toho sdělit! Spolu s Manhattanem skáčeme v čase a modrý naháč do detailu popisuje, co se právě děje, což je princip, využívaný v těch nejslavnějších komiksech od začátku 80. let. Scenárista dává na odiv vlastní poučenost, předvádí paví pera na slunci a chce, abychom žasli.

Když něco podobného dělal Bryan Talbot nebo po něm právě Alan Moore (nejdřív v Bažináčovi, pak ve Strážcích), tajil se čtenáři dech. Tady mu dech ke konci už spíš dochází, třeba i ve snaze zjistit, jak do toho všeho zapadá fiktivní homosexuální herec z 50. let minulého století. Zároveň se vytrácí potřeba zjistit, jak to celé dopadne. Protože je jasné, že fantasticky! Že to muselo dát práci, všechno to vymyslet…

V Americe vycházel tento komiks v letech 2017 až 2019, takže patří k tomu nejčerstvějšímu, co u nás z tamní produkce vychází. Že si jej můžeme přečíst v češtině, je podstatné. Lze se na vlastní oči podívat, kam směřuje superhrdinská komiksová produkce. A udělat si jasno – Alan Moore v roce 1987 stvořil dílo, kterému se nikdo další nedokáže vyrovnat ani po třiceti letech. Je to smutné, ale je to tak dobře.

Richard Klíčník




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře