Když Steve Jobs 9. ledna 2001 v kalifornském San Francisku předváděl světu poprvé iTunes, nebyla to prezentace, kterou by provázely výkřiky nadšení a dlouhé potlesky, jako tomu bylo později při uvádění iPhonu či jiných převratných výrobků firmy Apple. Z dnešního pohledu se vlastně dá říct, že to bylo na Jobsovy poměry dost nudné představení. Ostatně, šlo zdánlivě jen o počítačové rozhraní, které umělo načítat písničky z CD, organizovat je v playlistech a na CD je zase vypalovat. Zkrátka nic nového pod sluncem. To podstatné se ale ten den na pódiu odehrálo ještě před tím, než Jobs velmi neelegantně zasedl za stůl a vložil do počítače hudební CD disk, aby demonstroval výhody toho, co mělo později zcela změnit svět hudby.
Samotnému představení nového programu totiž předcházel přibližně sedmiminutový proslov, v němž Jobs vysvětloval, jak Apple k iTunes došel a na jakém základě je vyvíjel. A právě tahle část prezentace je při zpětném pohledu fantastická. Ukazuje totiž, jak dokonale Jobs dokázal odhadnout technologický pokrok i vývoj potřeb zákazníků.
Zatímco všichni okolo něj v té době predikovali zánik klasického stolního počítače, Jobs předpovídá jeho evoluci: po první zlaté éře, která zásadně akcelerovala užitečnost komputeru pro práci, se pro něj s propojením s internetem otevřou nové obzory na poli zábavy a životního stylu. Zároveň mluvil o tom, že lidé používají stále více digitálních přístrojů, od telefonů přes kamery, osobní plánovače a přehrávače DVD až po CD a MP3 přehrávače. A právě integrace všech těchto přístrojů do jednoho místa a jejich propojení pomocí internetu jsou to, co podle Jobse po roce 2001 změní svět technologií.
Hudební revoluce
Abyste pochopili, jak smělá byla Jobsova myšlenka: v roce 2001 byly tržby hudebního průmyslu jen v USA necelých 14 miliard dolarů, přičemž tržby za MP3 skladby, na nichž bylo iTunes postavené, dělaly přesně… nula dolarů. Ano, v době, kdy Jobs představoval svoji vizi, že lidé budou veškerou hudbu konzumovat digitálně, se v USA oficiálně neprodala jediná nahrávka ve formátu MP3. První prodeje byly zaznamenány až o tři roky později a teprve v roce 2005 je hudební průmysl začal brát v potaz. Ale ani tehdy úplně přesně nevěděl, co si s nimi počít. Až do roku 2011 pak trvalo, než prodeje digitální hudby předstihl prodeje CD nosičů. V tu chvíli už byla revoluce, kterou Jobs oznámil, dokonána. Hudební branže, jak jsme ji znali předchozích padesát let, se ocitla v troskách. Mimochodem, o rok dříve, v roce 2010, oznámila tehdy relativně neznámá, ale stále rostoucí firma zaměřená na půjčování DVD pomocí poštovních zásilek, že rozjíždí možnost přehrávat si filmy v počítači na dálku pomocí streamování po internetu. Ta firma se jmenovala Netflix. To je však jiný příběh.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
