nahoru

Dva docela Normální lidi v generačním románu mileniálů od Sally Rooneyové zjišťují, co se životem

Kateřina Kadlecová 5. listopadu 2020 • 14:50
Dva docela Normální lidi v generačním románu mileniálů od Sally Rooneyové zjišťují, co se životem
foto: Archiv nakladatelství Argo

Ona je příliš hubená, divná, v kolektivu neoblíbená, tudíž nesebevědomá, ale zajímavá a oduševnělá. On je vysoký, krásný, populární, excelentní sportovec a snad ještě o vlásek chytřejší než ona...

Bariéru mezi budoucími maturanty Mariannou a Connellem tvoří rovněž několik společenských vrstev: dívčina ovdovělá matka s ní a jejím bratrem bydlí v honosné vile, kam chodí jeho maminka uklízet (měla ho za svobodna, v sedmnácti – v donedávna bigotním katolickém Irsku). Zato ty dva duchaplné teenagery, vědomé si vlastní jinakosti, spojuje souznění duší i vášnivých, v pravém slova smyslu poprvé milujících těl. Odcházejí společně ze Sliga do Dublinu, studovat literaturu na prestižní Trinity College, a tam se výchozí nastavení zničehonic změní: z ní je hvězda a z něj nikdo. A začnou hledat sami sebe a ztrácet se navzájem…

Seriálová adaptace už za měsíc i u nás

Ano, zní to triviálně jako syžet sladkobolného holčičího románku. Ale ačkoli Irka Sally Rooneyová napsala své Normální lidi (dva roky po vydání originálu nyní vyšli v překladu Radky Šmahelové v Argu) jako teprve sedmadvacetiletá a jak téma, tak velmi jednoduchý styl i kompozice jako by mluvily proti ní, knížka se ocitla na seznamech nominací na Bookerovu cenu i Womenʼs Prize for Fiction a získala mimo jiné prestižní Costa Book Award a titul Knihy roku sítě knihkupectví Waterstones. Nemluvě o kritiky i diváky adorované, na čtyři ceny Emmy nominované letošní dvanáctidílné seriálové adaptaci, koprodukované BBC a Hulu; všech dvanáct dílů bude 1. prosince k dispozici na české HBO GO.

Nebojí se nimrat v citečcích

Rooneyová, autorka již dříve oceněného románu Rozhovory s přáteli (2017, č. 2019), pro svůj univerzální příběh z let 2011–2015 využila prostředí, které je jí dobře známé – sama studovala jako stipendistka na Trinity. A vyznávala marxismus, na škole byla veleúspěšnou členkou debatních kroužků a zastávala redakční pozici v literárním časopise, tudíž začlenila útržky a kulisy toho všeho i do životů svých protagonistů. Ti jsou na rozdíl od ostatních marginálních postav knihy (machýrci ze střední, šikanující slaboši, podvraťáci z křiváckých famílií, nahlouplé členky plesových komisí atp.) všudypřítomní a o jejich rozervaných nitrech víme rozhodně víc než oni sami, neboť opakovaně „dostávají pocity“ – ta neobratnost stylu je možná úmyslná, každopádně ojedinělá – a nebojí se v nich nimrat.

To mnohé čtenáře a recenzenty starších generací pochopitelně odpuzuje: ty nanicovaté snowflakes by se potřebovaly trochu sebrat, probudit v sobě aspoň kapku sebeúcty a přijmout zodpovědnost za své chyby, říkáme si. Ovšem dvacátníci budou jiného názoru; tenhle román podle všeho vyjadřuje jejich pohled na svět a pocity z dnešní doby lépe než jakýkoli jiný.

První zářez bývá nejhlubší

Stejně jako v případě nedávného intimního alba Taylor Swiftové Folklore čtenáře (přesněji spíše čtenářky) zasáhnou výtečně odpozorované hluboké city, zmatky, ta drobná nedorozumění plynoucí z příslovečné mladické nerozvážnosti, dalekosáhlé následky jednoho zaváhání, přeslechnutí se, zatajení. Jako by Rooneyová rozváděla a dokazovala význam nesmrtelného hitu Cata Stevense z roku 1967 The First Cut is the Deepest, totiž že první láska (a rozchod) může být pro ty citlivější z nás nadosmrti nejsilnějším romantickým zážitkem. Na nějž si teď během dvou tří večerů můžeme díky podmanivě, zručně napsaným Normálním lidem zavzpomínat.    





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.