nahoru

Chlapi jsou na odstřel, klokani k pomilování a punkerky v tanku si jedou svý

Petr Šmeral 7. listopadu 2020 • 07:20
Chlapi jsou na odstřel, klokani k pomilování a punkerky v tanku si jedou svý
foto: Archiv nakladatelství Argo

Psal se rok 1988, když ve Velké Británii poprvé blonďatá punkerka nakopla motor svého tanku a vyrazila vstříc dobrodružstvím v australské divočině blízké budoucnosti. Tank Girl se zrodila napůl jako studentská recese na půdě vznešeně znějící The West Sussex College of Art and Design v anglickém Worthingu...

Členové tamní studentské kapely Jamie Hewlett a Philip Bond vymýšleli kromě písní také nejrůznější fiktivní postavy a svá výtvarná díla publikovali ve vlastním fanzinu Atomtan. Ten tiskli v nákladu padesát výtisků na školním xeroxu, od kterého si „vypůjčili“ klíč. V jednom čísle se najednou objevila podivná pomalovaná bojovnice s tlustými stehny a hrozivě vypadající zbraní na pásu přes rameno. Za ní byla stará fotografie tanku z druhé světové války a vpravo dole jen nápis Tank Girl – urve vám koule a přerazí hřbet. Nic víc, jako by to byla reklama na nějaká dílko, které se objeví v příštím čísle.

Tankerka si dala pár let načas a objevila se jako plnohodnotný komiks až v časopisu Deadline, určeném pro mladé výtvarné talenty. Finální Tank Girl získala svůj jedinečný punkový vzhled, nebezpečný sex appeal a umanutou radost z dělání bordelu.

Krokodýl Dundee not dead

Ale jak to, že Austrálie a klokani, když šlo o dílo veskrze britské, plné popkulturních odkazů na anglickou kulturu? Scenárista Alan Martin, který se s Hewlettem stal hlavním tvůrcem komiksu, vzpomíná: „Jamie vždycky tvrdil, že se příběhy odehrávají v australské pustině hlavně proto, že je placatá a nejsou tam žádné domy, takže se snadno kreslí.“ Tak jednoduché to bylo? Vlastně ne, ještě se Martin přiznává k tehdejší tajné lásce, filmu Krokodýl Dundee. „V každém případě to bylo dostatečně daleko od Worthingu, aby nám to připadalo jako z jiné planety.“

Z komiksu se stala postupně legenda nezávislé kultury. Podchytil řadu tehdejších trendů – od postpunku přes ironické popkulturní citace po vzrůstající roli girl power. Sebevědomá punkerka, která nemá sexuální předsudky a chlapy ke svému životu potřebuje jen občas, a i tehdy sáhne raději po zmutovaném klokanovi, to byla skvělá ikona pro nadcházející divoké devadesátky.

Saudek na speedu

Komiksové zpracování je vším kromě klasického kresleného příběhu. První řada příhod Tank Girl v sobě ještě nese notnou dávku recese a mladických výstřelků. Příběhy nevykazují pražádnou kauzální logiku, můžete od nich očekávat prakticky cokoliv. Undergroundová energie z nich ale cáká na plné pecky. A peprný slovník. Tank Girl by pro pořádnou hlášku vraždila – a také to docela často dělá: „Když je vám 21 a obličej máte posetý kousky mozků pěti idiotů, kteří si ustřelili hlavu hned vedle vás, tak po vás nikdo nemůže chtít nějakou hlubokou filozofii.“

Když je téhle žiletce později 23, chce už jen frustrací z pokročilého věku někoho zmlátit.

Ta přeplněnost drobnými žertíky, slovními i vizuálními, nám trochu připomene Káju Saudka, ovšem Saudka bez jeho elegance, zato však frčícího na speedu a s puštěnými Sex Pistols.

Všichni mužští jsou vymaštění idioti

Vydáním prvního svazku s názvem Tankerka tedy nakladatelství Argo a Dokořán zacelila jednu velkou kulturní trhlinu a je otázka, na jak úrodnou půdu, nakypřenou střelbou ostrými, padne u nás. Překlad je, zdá se, zdařilý, v češtině zní náležitě ostře a ani nezvyklý tvar Tankerka není od věci, neboť připomíná označení „punkerka“.

Příběhů o Tankerce nakonec vznikla celá dlouhá řada a česky vyšel kromě prvního, zakladatelského svazku namátkou ještě jeden z pozdních, nazvaný Dvě holky, jeden tank. Na něm se již nepodílel Hewlett jako výtvarník, ale scénář stále píše Alan Martin. Z původního díla tu zbyla snad jen jedna ze základních premis: všichni mužští jsou vymaštění idioti, které je nejlepší rozstřílet na cucky, když zkříží cestu holce, co si jde za svým.

V roce 1995 byl komiks převeden do kasovně nepříliš úspěšného filmu a Hewlett později sklidil další vlnu slávy, když s Damonem Albarnem založil fiktivní kapelu Gorillaz. Ale to už je jiný příběh.

Petr Šmeral




Diskuse ke článku