nahoru

Deviantní skřítci obývající zesnulou holčičku? Adepta na komiks roku by možná raději neměl nikdo číst...

Richard Klíčník 31. října 2020 • 15:40
Deviantní skřítci obývající zesnulou holčičku? Adepta na komiks roku by možná raději neměl nikdo číst...
foto: Archiv nakladatelství Crew

Líbivá kresba odkazující k těm roztomilým dětským knihám, které se většinou dospělí štítí jen vzít do rukou, ale děti je milují. Takový ten ulepený kýč na první dobrou, který si vaše děti zami… ale moment! Už na druhé stránce je něco divného. Ty milé postavičky musejí okamžitě pryč. Holčičku, ve které bydlely, někdo zabil.

Některé komiksy se těžko popisují, zejména pokud při jejich čtení namísto literární reflexe vykřikujete nadšeně kupříkladu „Fuj!“. Ale zkusme to. Je jen málo komiksových děl, kde se forma tak příkře – a přitom zcela záměrně – rozchází s obsahem. Všechna ta na odiv stavěná roztomilost jen dává vyniknout příšernosti a hrůznosti celého příběhu, jehož hlavními hrdiny jsou deviantní skřítci. A jsou to vůbec skřítci?

Vyšinutci a deprivanti – to je Krásná temnota

Co jsou vůbec zač tyhle roztomilé bytůstky, kterými svůj krásně ohavný komiks zabydlela francouzská autorská dvojice Marie Pommepuyová a Fabien Vehlmann? Nevíme. Jsou to tvorečci krásní a roztodivní a zničehonic se ocitnou kdesi v lese vedle chladnoucího těla své… hostitelky? Že by personifikované pocity zhmotnělé v okamžiku nebohého děvčátka? Autoři nerozebírají, čím se živili předtím, ovšem nyní je obstarání jejich základních životních potřeb poněkud problematické.

Když jste takto miniaturní, skýtá i obyčejná evropská příroda mnohá nebezpečí (jak se přesvědčil třeba Čtyřlístek č. 79 s názvem V džungli trav). Naštěstí je tu Aurora, hlavní hrdinka, která nepropadá chmurám z nejisté budoucnosti a koná, aby bylo o všechny postaráno. No jo. Jenže to by ostatní skřítci nesměli být vyšinutci a psychičtí deprivanti.

Wie ein Horror!

Ale to jsme možná prozradili příliš. Pokud už jste se nadchli a komiks si hodláte pořídit, možná dál nečtěte. Čím míň toho totiž na začátku víte, tím nadšenější při čtení budete. Příběh by se dal shrnout pod nálepku „vyvražďovací horor na pozadí jednoho ročního cyklu“.

Přirozený úbytek v řadách skřítků je totiž notný. Ovšem vynalézavost autorů při vymýšlení způsobů jejich smrti je přímo neuvěřitelná. Jistě, celou knihu sledujeme příběh Aurory, která se až na malé výjimky, jako oslepení bližního svého holýma rukama, chová sympaticky… Jenže hlavní dějová linka je hojně prošpikována krátkými klipy seznamujícími čtenáře s dalšími podivuhodnými úmrtími tvorečků.

Kamarádství krutosti

Někteří z nich by byli horkými adepty na Darwinovu cenu, pokud by byli skuteční, jiní měli prostě smůlu, která se projevovala zejména špatným výběrem kamarádů. A o to tu jde především. O kamarádství oné podivné komunity. Kamarádství z dětských knih, které ovšem autoři přetvoří na přehlídku psychických poruch. A hlavně kamarádství až po okraj naplněné krutostí, která, jak dobře víme z pohádek, jde s krásou uvedenou v titulu knihy vydané nakladatelstvím Crew v překladu Richarda Podaného ruku v ruce.

Krásná temnota s přímo vemlouvavou kresbou Kerascöeta (což je umělecký pseudonym autorské tvůrčí dvojice Marie Pommepuyové a Sébastiena Cosseta) je tak horkým adeptem na komiks roku. Určitě si ho nenechte ujít!

Richard Klíčník




Diskuse ke článku