![Dne 12. března 1938 se Adolf Hitler triumfálně vrací do přemoženého města, které kdysi přemohlo jeho. První dva Rakušané, které gestapo na jeho rozkaz zatklo, deportovalo ze země a uvěznilo v Dachau, byli protinacističtí synové Františka Ferdinanda. Hitler řekl Josephu Goebbelsovi: „Jsou bezcenní a nikdy se nesmějí vrátit zpátky. […] zbav se té špíny.“ BArch, Bild 146-1985-03083-10 / o.Ang. Snímek z knihy Hitler a Habsburkové J. Longa, vyd. Slovart.](https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/hitler-a-habsburkove-james-m-longo-hitler/MTI0eDcwL3NtYXJ0L2ltZw/6447049.jpg?v=0&st=qXkk7r3pUQn8dtCyMCXGnUNLTpW-C2ZyEb3y9bsHKqg&ts=1600812000&e=0 "Dne 12. března 1938 se Adolf Hitler triumfálně vrací do přemoženého města, které kdysi přemohlo jeho. První dva Rakušané, které gestapo na jeho rozkaz zatklo, deportovalo ze země a uvěznilo v Dachau, byli protinacističtí synové Františka Ferdinanda. Hitler řekl Josephu Goebbelsovi: „Jsou bezcenní a nikdy se nesmějí vrátit zpátky. […] zbav se té špíny.“ BArch, Bild 146-1985-03083-10 / o.Ang. Snímek z knihy Hitler a Habsburkové J. Longa, vyd. Slovart.")
Že říšský kancléř Adolf Hitler nesnášel Židy a příslušníky některých – podle jeho mínění – méněcenných ras natolik, že pro uskutečnění svých zrůdných vizí neváhal uvést do chodu genocidní mašinérii, po jejímž „provozu“ zůstaly milióny mrtvých, je už stokrát omletý fakt. Že však svou obsesi přenesl rovněž na císařský rod Habsburků, ví možná málokdo.
Těm, kteří chtějí o Führerovi, jeho zálibách i averzích vědět co nejvíc – a z reakcí čtenářů vyplývá, že jich není málo; téma Hitler a nacismus nepřestává fascinovat ani dávno poté, co Vůdce zmizel v propadlišti dějin –, je určena kniha HITLER A HABSBURKOVÉ profesora na katedře vzdělávání na Washington & Jefferson College Jamese M. Longa, absolventa University of Missouri a majitele doktorátu z Harvardovy univerzity, jenž vyučoval v Rakousku, Brazílii a Kostarice a přednášel na četných univerzitách ve Spojených státech, v Edinburghu, a co je pro nás zajímavé, také ve Zlíně. Publikaci vydalo v překladu Anny Veselé Nakladatelství Slovart.
Sňatek s „méněcennou“ Slovankou
Naši jižní sousedé se snaží od (ne)slavného rodáka z Braunau distancovat tak vehementně, až se zrodil často citovaný vtip: „Rakušanům se povedl obdivuhodný trik. Podařilo se jim přesvědčit svět, že Beethoven byl Rakušan a Hitler Němec.“ Možná že to není jen kvůli židovskému holocaustu, ale rovněž proto, že Hitler nesnášel habsburský rod, a zejména synovce Franze Josefa Františka Ferdinanda d’Este, jehož vražda v Sarajevu odstartovala začátek první světové války, do té doby nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva. Zazlíval mu totiž jeho sňatek s „méněcennou“ Slovankou, českou kněžnou (od roku 1900; předtím byla hraběnka) Žofií Chotkovou, jehož 120. výročí si letos připomínáme.
James Longo si všímá, jak Vůdce nechápal, proč arcivévoda s modrou krví, který mohl pojmout za choť jakoukoli německou princeznu z královského, nebo dokonce císařského dvora v Evropě, nakonec uzavřel morganatické manželství s „podčlověkem, trojským koněm z největší národnostní menšiny Rakouského císařství“. Hitler ve své paranoidní posedlosti arcivévodu Františka Ferdinanda, mimochodem člověka se smyslem pro pokrok, vnímal jako osobu, jež rozprodá německé Rakousko méněcenným národům.
Statečně proti hnědému moru
Po anšlusu Rakouska nacistickým Německem v březnu 1938, který přivítali obzvlášť nadšeně především Vídeňané, Vůdce, jenž v mládí prožil pět let v rakouské metropoli, neváhal poslat syny zavražděného arcivévody jako první dva Rakušany do koncentračního tábora v Dachau, kde však věznili často prominentní osobnosti, jimž se dostávalo určitě lepšího zacházení než Häftlingům v Osvětimi a jiných vyhlazovacích táborech smrti.
Autor nepřehlíží ani statečnost, s jakou se královská rodina pokoušela hnědému moru vzdorovat. Longova práce představuje pozoruhodné vnoření do mysli nacistického diktátora, který svou zášť přenesl i na potomky Franze Ferdinanda a Žofie.
