Kdyby si publikaci Daniela Prokopa Slepé skvrny, kterou v lednu vydalo nakladatelství Host, pořídili všichni čeští zákonodárci, soudci, rodiče školáků, xenofobové a další potenciální ideální čtenáři, jimž by znalost fakt a souvislostí prospěla především, hned by nám tu ano, bylo líp.
Podobně jako kanadský popularizátor společenských věd Malcolm Gladwell nebo britský odborník na ekonomii a genetiku Matt Ridley, dokáže i sociolog Daniel Prokop (*1984) veřejnosti přehledně představit a srozumitelně převyprávět výsledky vědeckých výzkumů a sociologických i politických průzkumů, ať už jsou jejich předmětem chudoba a exekuce, nerovnost ve školství, mýty o menšinách, radikalismus nebo nový populismus.
Žádná deníkařina po expiraci
Daniel Prokop založil kapitoly svých dvousetpadesátistránkových Slepých skvrn na analytických článcích, které od roku 2014 publikoval v příloze Salon Práva. Nečekejte však deníkářskou publicistiku po expiračním datu, plnou sedláčkovských floskulí, truismů a sofismat. Ano, postřehy týkající se tuzemské platové diskriminace žen nebo návrh reklasifikace (u nás mimořádně těžce prostupných) společenských tříd, vynechávající elitu/oligarchii i naopak nejnižší kastu stojící zcela mimo systém, mohou expertům připadat trochu zjednodušující, jak zjistí například čtenář kritické diskuse měsíčníku Host, jehož únorové číslo publikaci věnovalo celých šest stran.
Pro konzervativce i liberály
Přesto se málokdy vidí tak jasnozřivé, kontextualizované osvětlení zásadních problémů hned z několika možných prizmat; ačkoli Prokop není bez názoru, prezentuje i myšlenkové pochody a datový či argumentační základ nositele názoru opačného. Slepé skvrny, tedy žhavá celospolečenská témata, která jako bychom přes jejich palčivost a konstantní přítomnost v našem každodenním životě neviděli (protože doutnají za plotem našeho dvorku, případně se vznášejí nad obzorem ohraničeným naším přeplněným nákupním vozíkem), nás kniha donutí spatřit a ohledat, ať jsme konzervativci, nebo liberálové.
Znalost rozdílu mezi exekucí a insolvencí nebo potucha o zlepšení systému oddlužení se bude hodit nejen při hospodské debatě. Alarmující statistiky a šokující, ale přiléhavá přirovnání – 80 % vězňů je zadluženo, školáci z Karlovarského a Ústeckého kraje „dosahují v testech PISA výsledků na úrovni Bulharska a Malajsie, v bohatších krajích jsme v evropském nadprůměru“ – nás možná přesvědčí o tom, že propříště je třeba zvolit zákonodárce podle jiných kritérií. Čteme-li totiž Slepé skvrny jako bilanci českých úspěchů posledních třiceti let, selhali jsme a nadále selháváme.
Podívejte se na rozhovor s Danielem Prokopem v Prostoru X:
