Výtvarnice, animátorka, režisérka a pedagožka Michaela Pavlátová je čestnou prezidentkou letošního jubilejního desátého festivalu animovaných filmů AniFest, který se koná do 1. května v Teplicích. Vytvořila znělku a je autorkou výtvarné tváře festivalu. Co ji vlastně na animovaném filmu nejvíce zajímá?
V minulosti jste tu získala hlavní cenu a uvedla retrospektivu svých filmů. Co vlastního přivážíte letos?
S významnou britskou animátorkou Joannou Quinn máme společnou expozici, a na to jsem tedy hrozně zvědavá. My se tu potkáme poprvé, přestože o sobě dávno víme. Joanna mi napsala, že my dvě jsme taková dvojčata, jenom se neustále míjíme. Ale jdeme si ve šlépějích. V tvorbě jsme hodně rozdílné, v tom by mohla být zajímavost.
Co tedy představíte?
Video-instalaci z „kousků“, na kterých si pracuji už nějaký čas: jsou to jen solitéry, pocity, nálady, bez nějaké dějové linky. Na dvou monitorech poběží simultánně dvě filmové smyčky nestejné délky. Oba obrazy se tedy k sobě budou dostávat náhodně a vzájemně tak budou vytvářet nové souvislosti. Je to pro mě krok trochu jiným směrem. Zkouším, co to udělá, s video-instalacemi jsem zatím nepracovala.
Vedle animace máte zkušenosti i jako režisérka celovečerních filmů. Neláká vás možnost propojení těchto žánrů?
Láká, přemýšlím, jak to udělat. Teď zrovna jsem dokončila další verzi nového scénáře a právě propojení složky hrané a složky animované mi dělá těžkou hlavu. Chtěla bych k tomu dospět, ale vím, že postupy a vnímání filmu hraného se velmi liší od animace. Hraný film nepotřebuje takové divákovo soustředění, nemusíte si překládat vizuální obrazy, mozek nemá s dešifrováním obrazu žádnou práci. I tempo animovaného filmu je jiné, animovaná chůze je vždycky daleko rychlejší než reálná, zvuky se používají kratší. Nevím, možná mi ten plán ani nevyjde.
Nechystáte se ale zběhnout k lukrativnějšímu celovečernímu žánru?
Ne. Já animaci miluju, je to moje tajná vášeň, baví mě vytvářet ten svět, herce, nálady, pohyb, dramatické děje. V mém pohledu na sebe ale animace už bere jiné formy. Celý animovaný svět teď jako by cítil krizi nebo stagnaci. Tak to ale není. Lidi daleko líp vnímají obraz než slovo, animace tedy má v současnosti daleko větší prostor a mnohem víc forem, nejsou to jen krátké filmy pro setmělé sály kin. Animace, to jsou i hry a anime, jakkoli to někteří z puristů nemají rádi, animace se využívá v mobilech a počítačích. Vyskytuje se všude, jen jako kdybychom se báli novým možnostem se otevřít.
Jak se cítíte jako čestná prezidentka AniFestu?
Dobře, protože letos se AniFestu podařilo získat úžasné hosty, světové kapacity ve velkém počtu. To je unikátní.
