Lipovská do rady ČT: Když bolševičtí kádrováci píší biskupům | Reflex.cz
nahoru

Lipovská do rady ČT: Když bolševičtí kádrováci píší biskupům

Dušan Šrámek4. února 2020 • 19:30
Hana Lipovská
Hana Lipovská
• foto: 
Twitter

Skupina devatenácti senátorů vyzvala Českou biskupskou konferenci, aby se distancovala od názorů ekonomky a analytičky Klausova institutu Hany Lipovské a stáhla její kandidaturu do Rady České televize. Dopis inicioval senátor Marek Hilšer a svůj podpis připojili například Mikuláš Bek, Tomáš Goláň, David Smoljak, Zdeněk Papoušek, Václav Láska nebo senátorka Alena Dernerová.

Deklarovaným důvodem sekernické iniciativy je, že se Lipovská v minulosti odvážila říci, že se o televizi nezajímá, že to není její obor a že televizní tvorbu prakticky nesleduje, protože je jí lhostejná. Podle senátorů by zřejmě měl ideální kandidát znát všechny veselé historky z natáčení z neustále recyklovaných Bolkovin či Banánových rybiček.

Lipovská ale nemá zastupovat v Radě ČT jenom diváky, ale třeba i tu část veřejnosti, která jenom vlastní televizní přijímač, o pořady na České televizi ani nezavadí, a stejně musí platit výpalné v podobě televizního poplatku. Toho největšího „hříchu“ se nicméně dopustila tím, že zpochybnila samotnou existenci veřejnoprávních médií a řekla, že nezná jediný pořad České televize, který by nemohly vysílat komerční stanice. 

Opět – jde o naprosto legitimní názor, který rezonuje značnou částí veřejnosti. I zde se roky vedou seriózní diskuse, zda je vůbec úlohou státu, aby zajišťoval občanům jakési cejchované zpravodajství a publicistiku, zda s ohledem na mediální pluralitu a prakticky neomezené zdroje informací se nejedná o přežitek. To samé lze s ještě větším důrazem říci o pořadech pro „většinového“ diváka.

Stejně tak je legitimní hovořit o tom, pokud už stát poptává nějakou veřejnou službu, například pro různé menšiny, či vzdělávací pořady, zda ji má provozovat monopolní subjekt, nebo zda má realizaci takového projektu nabídnout formou výběrového řízení. Difamovat někoho jen proto, že si klade takové, zcela legitimní otázky, je obyčejná drzost a neomalenost. Nemluvě o tom, že je úlohou moci výkonné a zákonodárné se takovými otázkami zabývat a že Rada ČT má ze zákona úplně jiné úkoly a pravomoci.

Na druhé straně je Lipovská ekonomka, takže rozumí i finančním tokům, výnosům, nákladům. V bažině, v jaké se pohybují finanční toky v molochu na Kavčích horách, potřebuje Rada ČT někoho takového jako pes drbání, což se ukazuje při projednávání zpráv o hospodaření ČT ve volebním výboru, respektive ve sněmovně. Že by Lipovská vadila proto, že by mohla televizním kouzelníkům koukat pod prsty?  

Je pochopitelně nezadatelným právem kteréhokoli oprávněného subjektu nominovat, koho uzná za vhodného kandidáta. Stačí se podívat na seznam, kdo všechno do Rady ČT vysílá své kandidáty – kolik z nich se může poměřovat svým renomé a významem se zástupci českých katolíků? Kolik kandidátů prošlo v nominujícím sdružení sítem předchozího hlasování? Systém nominace občanskými sdruženími byl politickou reprezentací přijat, aby vyloučil přímý politický vliv na složení mediálních rad.

Senátoři se sice farizejsky zaklínají demokracií a eliminací politického vlivu, ale svým dopisem se naopak sami dopouštějí toho nejbrutálnějšího politického nátlaku. Lipovská přitom není ani nijak politicky angažovaná, jen má konzervativní ukotvení, které nejde pod fousy nositelům toho jedině správného, progresivistického názoru.

Je přitom legrační tvrdit, že Česká televize je dnes zárukou nějaké objektivnosti a názorové vyváženosti a že by na tom byla Lipovská schopna v žoldu kohokoli cokoli změnit. Kavčích hor se již dávno zmocnila novinářská partička s jedním názorem, stejně ideově a politicky zaměřenými hosty, s redaktory a moderátory, kteří prosazují jen ten jeden správný názor, s politickými preferencemi, které tak konvenují s politickými názory devatenácti pragováků.

Dalším smrtelným hříchem Lipovské je její činnost coby externí analytičky Institutu Václava Klause, což se neodpouští. Jde o cílenou snahu diskreditovat a dehonestovat konzervativní proud v české společnosti a zadupat do země jeho nositele. O tom svědčí ostatně i Hilšerovo vyjádření o „klausovské klientelistické síti“ a připomíná  podporu kardinála Duky Klausovi v prezidentské volbě v roce 2008. Není divu, že senátorům okamžitě přiskákal na pomoc Tomáš Halík se svou Křesťanskou akademií, který si vždy, pokud jde o „oleandr moci“, přiloží polínko, jak ta babička v Kostnici pod Jana Husa.

Senátoři, kteří podepsali paličský dopis, se rádi zaštiťují slovy jako demokracie a svoboda. Rádi lezou vždy na barikády, pokud je podle nich pošlapávána svoboda v jiných zemích. Jim samým a jejich jednání je nicméně obsah těchto slov naprosto cizí. Verbální antikomunisté, kterým se pod kůži zavrtal parazit bolševického kádrování.

Je příznačné, že se na obranu Lipovské najednou nezvedly nejrůznější feministické spolky. Kde jsou ti, co při každé příležitosti volají po větším zastoupení žen ve veřejném prostoru? Přesto její osud a metody bolševického kádrování nejsou všem lhostejné. Na její podporu už vznikla petice „19 synátorů“, kterou za pár dní podepsalo několik tisíc lidí. Je dobře, že se najdou občané, kterým celá záležitost není lhostejná, je dobře, že se ČBK nezalekla a že se politickému nátlaku nepodvolila.

Autor je redaktorem webu Česká justice.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější