Polsko-ruské vztahy jsou napjaté po staletí. Vzestup polského nacionalismu je i proto hodně nebezpečný | Reflex.cz
nahoru

Polsko-ruské vztahy jsou napjaté po staletí. Vzestup polského nacionalismu je i proto hodně nebezpečný

Lukáš Lhoťan6. ledna 2020 • 16:10
Adolf Hitler na symbolickém obřadu za zemřelého polského diktátora Józefa Pilsudského.
Adolf Hitler na symbolickém obřadu za zemřelého polského diktátora Józefa Pilsudského.
• foto: 

Nedávná mediální přestřelka mezi polskou a ruskou vládou se nesla v rozebírání problematiky počátku 20. století, ale její skutečné kořeny budou mnohem hlouběji v minulosti. Pro značnou část polské veřejnosti je důležité udržet výklad historie, že druhá světová válka začala napadením Polska Německem a následnou sovětskou invazí, protože jinak by si musela tato část polské veřejnosti přiznat, že dávno před útokem Německa na Polsko to bylo Polsko, které podobným způsobem jako Sovětský svaz později v jeho případě okupovalo území Československa. Po jistou dobu také probíhaly námluvy části polské politické a intelektuální reprezentace s nacisty.

Polští představitelé totiž, podobně jako politici západoevropští nebrali moc vážně nacistická propagandistická hesla a věřili, že pro nacisty je prioritní boj proti komunismu, a tedy že se s nacisty domluví na společné koalici proti SSSR.

Když toto dnes v České republice napíšete, jste mnohdy od některých čtenářů napadeni a označeni za Putinovy šváby a trolly. Ovšem v sousedním Polsku není debata takto ideologicky vypjatá a vázaná na dnešní politickou situaci a otevřeně se tam o této temné kapitole polských dějin hovoří. Například polský historik Bartosz Borkowski na téma kontaktu polských politických představitelů Pilsudského a Beckova proněmeckého směru polské politiky s nacisty připravil dokumentární film.

Bývalý nacista a jednu dobu nejbližší spolupracovník Hitlera Otto Wagener ve svých pamětech tvrdí, že do Mnichova přijel za Hitlerem vyslanec Pilsudského s informacemi o zájmu de facto polského diktátora Pilsudského o spolupráci s Hitlerem a Německem. Málo se také u nás ví, že když zemřel Pilsudski, Hitler mu vystrojil symbolický pohřeb přesahující běžné diplomatické zvyklosti. Je víckrát zaznamenáno, že Hitler Pilsudského vysoce oceňoval. Údajně dokonce řekl, že kdyby Pilsudski žil, nikdy by nedošlo k válce mezi Německem a Polskem. Po obsazení Krakova německou armádou nařídil Hitler postavit k hrobu Pilsudského čestnou stráž wehrmachtu.

Evropská unie jako brzda sporů

Není se tedy čemu divit, že dnešní Rusko tak aktivně prezentuje předválečné Polsko v co nejhorším světle a snaží se tak „ospravedlňovat“ agresi Sovětského svazu proti Polsku a hlavně pakt Ribbentrop-Molotov. Málo se taky u nás ví, že po útoku Polska na Československo, které po Mnichovské dohodě nebylo již schopno bránit své území a raději místo střetu s Polskem kapitulovalo, se polská okupační správa na moravsko-slezských a slovenských územích chovala velice brutálně a zavedla teror proti Čechoslovákům s cílem vymýtit z obsazeného území jakoukoliv československou přítomnost a vzpomínku na ni. To vše nahrává dnešní ruské propagandě, ale i pozice dnešního Polska vůči Rusku je historicky pochopitelná.

Bohužel, naše česká veřejnost, především její prorusky orientovaná část, příliš neví o historických vztazích mezi Poláky a Rusy. A nebyly to moc pěkné vztahy. Poláci jsou například jediným evropským národem, který dobyl a též delší dobu udržel Moskvu. Bylo to v rámci polsko-ruské války v letech 1609–1618. Tehdy se dokonce Poláci s Litevci snažili Rusko ovládnout a byli agresory. Jenže Rusové Polákům nezůstali nic dlužni. Již roku 1795 si Prusko, Rusko a Rakousko definitivně rozdělily polská území a Polákům pod vládou Ruska nastaly těžké časy. Je známo, že k Polákům se takové Rakousko chovalo lépe než jejich slovanští „bratři“ Rusové.

Situace byla taková, že například slavný veršovaný román Konrád Wallenrod musel být autorem Adamem Mickiewiczem napsán jako protiněmecký, ale pozorný čtenář tohoto díla pochopil, že skutečným zlem prezentovaným v tomto díle nejsou Němci, ale Rusové. Mimochodem právě Mickiewicz v Istanbulu roku 1855 zformoval polsko-židovskou legii pro případnou válku proti Rusku, aby osvobodil Polsko od ruské okupace.

Jak tedy můžete vidět, vztahy Poláků a Rusů jsou konfliktní po několik staletí a nejde jen o produkt doby komunismu. Závěrem bych ovšem dodal, že s tím, jak se současná polská vláda orientuje na posilování nacionalismu mezi Poláky (a obdobně se chová i současná ruská vláda), je jednou z „brzd“, které mohou zabránit oživení národnostních konfliktů ve střední a východní Evropě existence Evropské unie. V případě rozpadu EU by totiž mohlo dojít k přechodu od mediálních „bitev“ k fyzickému násilí mezi středoevropskými národy, což by mohlo ke svému prospěchu využít Rusko, které by se pak mohlo prezentovat jako smírčí síla mezi jednotlivými znepřátelenými státy. Je dobré si uvědomit, že ve střední Evropě nejspíše není národ, který by neměl historický konflikt s nějakým národem sousedním.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější