Nedávné volby v Británii změnily mnoho věcí. A Brexit nebude překvapivě tím hlavním, co volby Evropě přinesou. Volby podle mě totiž hlavně ukázaly, že progresivisté a liberálové nejsou tak početní, jak se zdá. Až dosud totiž kvůli křiku v médiích a na sociálních sítích vypadali velmi silní. Mnozí tvrdili, že kdyby lidé věděli, jaký je brexit vylhaný podvod, nikdy by pro něj v roce 2016 nehlasovali. A nyní se ukazuje, že i po zveřejnění všech údajných lží lidé opět hlasovali pro stranu s hlavním heslem „Udělejme brexit.“
Jakmile se prach z voleb usadil, začali politici mluvit o tom, že není možné, aby veřejnoprávní BBC byla stranná a nepískala rovinu tak, jak se od ní očekává. Překvapivě kritika se na BBC snesla ze všech stran.
Labour party tvrdí, že kvůli BBC prohrála volby. Prý se vědomě snažila pomoci konzervativcům k vítězství. Konzervativci zase tvrdí, že je třeba změnit formát televize, která nabízí přežité pořady a politická debata se změnila v show moderátora, který je hvězdou a prezentuje své názory místo toho, aby se ptal hostů na názory jejich. To neplní službu, za kterou si lidé BBC platí.
Jinými slovy, politici z obou stran spektra se shodnou, že BBC potřebuje změny. Premiér Boris Johnson nečeká a už vznáší zásadní politické otázky: Ptá se, zda se nepřežila doba, kdy každý, kdo má televizi a rádio, skrze poplatek jako formu daně musí platit veřejnoprávní televizi a rozhlas. Má tak silný mandát v dolní sněmovně parlamentu, že lze čekat, že mu jakákoli změna financování veřejnoprávních médií projde.
Metoda financování BBC funguje od roku 1923. To je hodně dlouho. Logicky se nabízí otázka, zda nepřišel čas na změnu. BBC vybere na poplatcích kolem 3,6 mld. liber, což činí zhruba 75 % všech jejích příjmů. Celkový rozpočet se pohybuje kolem 5 mld. liber, což je zhruba 150 mld. Kč. Tedy ohromná částka. Pro představu: Česká televize má rozpočet necelých 7 mld. Kč. Český rozhlas má rozpočet lehce nad 2 mld. Kč.
Aktuálně Britové platí BBC 154 liber ročně (zhruba 4.620 Kč). V ČR platíme za rozhlas a televizi dohromady 2.148 Kč ročně. BBC je tedy víc než dvakrát dražší. I britské mzdy jsou ale víc než dvakrát vyšší. BBC tedy rozhodně nelze označit za drahou relativně k českým veřejnoprávním médiím. BBC přitom produkuje ohromné množství pořadů, které se vysílají po celém světě a jsou výstavní síní britské kultury. Poměr cena / výkon tedy vychází pro Brity lépe než pro nás.
Přesto bývalý ministr kultury John Whittingdale prohlašuje, že BBC potřebuje změnit. BBC by se podle něj měla zmenšit, snížit výdaje a méně soupeřit se soukromými médii. To je ostatně častá kritika. Hodně lidí říká, že BBC neprodukuje to, co by nedělaly komerční stanice. Za dobrý příklad považuji motoristický pořad Top Gear. BBC nabyla dojmu, že když vyhodí představitele globálně populárního pořadu, pořad poběží dál, protože je „přeci“ úspěšný kvůli BBC, nikoli kvůli jeho moderátorům. Chyba lávky. Pořad úspěšně běží dál se stejnými lidmi a jiným názvem na komerčním kanále, zatímco se stejným názvem a jinými lidmi na BBC moc úspěšný není. Z pohledu ekonoma a veřejných výdajů to nedává smysl. Proč by se z veřejných peněz mělo točit něco, co lze bez veřejných peněz točit stejně dobře? To je jen dodatečná a zbytečná daň.
Řada lidí poukazuje na Netflix. Ten ukazuje, kam směřují média, televize a film. Doba velkých studií skončila. Budoucnost má internetová televize. Ta dokáže produkovat velké množství materiálu, který je oceněn dokonce i Oscary, a přitom to dokáže dělat za rozumnou cenu. Vychází jen na 2 388 Kč ročně. To ukazuje, že představa, že by poplatky za televizi měly růst, je naivní. Veřejnoprávní média mají smysl jen tam, kde nabízejí něco nad rámec soukromých médií a společnost to současně potřebuje.
V Británii jsou poplatky za televizi ještě trochu komplikovanější. U nich totiž jde v případě nezaplacení na rozdíl od jiných poplatků rovnou o trestný čin zapisující se i do rejstříku trestů. A nyní se mluví o změně, aby se do budoucna neplacení poplatků jako trestný čin nekvalifikovalo. A BBC na to kontruje, že by jí změna přinesla ztrátu 200 mil. liber. To ale při rozpočtu 5 mld. liber není tak dramatické.
BBC se pochopitelně změn financování bojí. Brání se. Lidé, kteří se bojí ztráty zaměstnání, tvrdí, že se Boris Johnson snaží podkopat důvěru ve veřejné instituce a chce způsobit zmatek a chaos. Mluví o strachu, o diktátu politiků. Jenže drtivé vítězství konzervativců a kritika politiků signalizují, že změna je nevyhnutelná.
Poslední volby ukázaly, že britská společnost je podobně rozdělená jako americká. Když americká média ostře napadají prezidenta, urážejí ho, zesměšňují ho, lze to pochopit, protože jsou soukromá. Když ale veřejnoprávní médium podobně napadá premiéra zvoleného většinou, nelze to už tak snadno tolerovat. Veřejnoprávní médium by mělo být nestranné. A to podle politiků, které zvolila drtivá většina lidí, není.
Navíc doba se mění. Stále víc lidí se místo televize dívá na Youtube, Netflix a jejich komerční konkurenty. Třeba moje děti nechápou, proč by se měly dívat na televizi, když zrovna nevysílá to, co chtějí. Na internetové televizi si svůj pořad vyberou. To jim klasická televize neumožní. Britské děti to mají stejně. Řada zemí světa proto poplatky za televizi opouští jako přežitý model. I Britové už o tom vážně diskutují. Někteří navrhují, že by se BBC měla víc přiblížit Netflixu dokonce i formou placení.
Liberální menšina ale křičí, že Johnson má pocit, že zpravodajským stanicím může diktovat svoji agendu a že ony jako instituce nemají svébytné postavení. Jenže stále zapomínají, že jsou jen menšinou. Většina má jiný názor. A o tom byl právě výsledek voleb, který do Evropy přinese podle mě víc než jen brexit. Televize by neměla patřit menšině a být placená většinou.
