Tak se mi zdá, že nadcházející prezidentské volby budou ještě hustší než ty minulé. Při minulých volbách si lidé vjížděli do vlasů celkem běžně. Ovšem od té doby jsme – zdá se – ještě povýšili na nový level. Tak třeba včera jsem se na sociální síti dočetl, že prý kdo neadoruje generála Pavla, který připouští svou prezidentskou kandidaturu, adoruje Babiše. Kdo nechce euro, chce Putina. Teď už jen zbývá, abych se dočetl, že kdo nemiluje Hitlera, miluje Stalina, a bude v míře blbosti dokonáno.
Potíž je v tom, že v prezidentské volbě proti sobě obvykle nestojí dobro a zlo. Potíž je, že proti sobě stojí jeden emotivní názor a druhý emotivní názor. Nikoliv fakta, nikoliv rozumová volba, nýbrž emoce.
Příklad? Tady je.
Například generál Pavel považuje škodlivost přijetí eura za mýtus. Řekl to ve svém posledním rozhovoru. Víte – jsou věci, na které lze mít názor. Třeba na to, zda obraz je uměleckým dílem, nebo patlaninou. Zda je lepší dovolená v Chorvatsku, nebo v Itálii. Zda je lepší nastavit úrokové sazby centrální banky na 1,0 %, nebo 1,25 %. A pak jsou věci, které nejsou otázkou názoru, nýbrž výpočtu či interpretace dat. Například kolik je druhá odmocnina z devíti. Nebo jaký vliv má přijetí eura na ekonomiku.
Není to poprvé, co se (potenciální) prezidentský kandidát vymezuje proti údajným mýtům, že euro je pro nás nevýhodné, koruna že nám pomáhá. Jeho argumenty jsou… emoce. Používání slov jako „mýtus“. Typická strategie pro podporovatele přijetí eura.
A když emoce nestačí a šťouraví lidé začnou vykazovat takové neřesti jako pokus o použití rozumu a začnou se ptát, stačí hodit do placu nějaké přesvědčivé číslo. Třeba že od přijetí eura rostlo slovenské HDP rychleji než české: průměrný růst od roku 2009 byl 2,17 % versus 1,34 %. Takže euro slovenský růst zrychlilo! Euro Slovákům pomohlo!
V tento okamžik patrně šťouralovi dojdou argumenty a zmlkne. Málokdo bude šťourat dál. Škoda. Kdyby totiž šťoural dál, zjistil by, že co se jeví jako „jasné“, jasné není: I před přijetím eura Slovensko rostlo rychleji než Česko. V letech 2000–2008 si Česko připsalo průměrný růst 4,3 %, Slovensko 5,7 %. Stejná logika platí dokonce i pro Polsko. Jak je to možné? Fakt, že Slovensko dnes roste rychleji než Česko, nemá totiž vůbec nic společného s eurem. To jenom ten, kdo chtěl za každou cenu najít „argument“ pro euro, zvolil porovnávanou časovou řadu tak, aby to na první pohled hezky vypadalo. Realita je ale někde jinde. Podle statistiky, kterou nedávno zveřejnila Allianz, jsou Češi navzdory dlouhodobě pomalejšímu růstu v průměru skoro třikrát bohatší než Slováci.
Měřitelné makroekonomické statistiky zkrátka na rozdíl od dojmů a emocí přinášejí skutečný obrázek, nejsou-li tedy prezentovány záměrně zkresleně. Tak například taková nezaměstnanost: Přijetí eura odstartovalo v řadě evropských zemí prudký nárůst míry nezaměstnanosti. Vévodí jim Řecko následované Itálií. Zadluženost je totéž v bledě modrém.
Letošní jarní studie německého Centra pro evropskou politiku přinesla zajímavá čísla. Němečtí ekonomové zjistili, že zavedení eura mělo na různé země různý dopad. Někde se projevilo pozitivně, někde negativně. Konkrétně na zavedení eura nejvíc vydělalo Německo a Nizozemsko: Němci díky zavedení eura od roku 1999 v průměru kumulovaně zbohatli o 23 tisíc eur a Nizozemci o 21 tisíc. Naopak nejvíc prodělala Itálie. Ital v průměru přišel kumulovaně o neuvěřitelných 74 tisíc eur. A Francouz o 56 tisíc. Euro zrovna dvakrát podle této studie nepomohlo ani Slovensku. (A zrovna Němce bych moc nepodezíral z toho, že si statistiku přikrášlili, když Německo na euru vydělalo…)
Tolik fakta versus emoce. Abychom si rozuměli – chápu, že je někdo z emotivních pohnutek pro přijetí a někdo proti přijetí eura. Chápu, že je někdo konzervativní a někdo liberální. Chápu, že někdo má z emotivních důvodů rád svou starou rozhrkanou káru, ačkoliv se nemůže svým výkonem měřit s károu novou. Ale má to jedno ALE: Mluvit o „mýtu“ je jako mluvit o „lži“. Říct „mám rád euro, i když není ekonomicky přínosné“ je něco jiného než tvrdit, že makroekonomické statistiky o důsledcích eura lžou.
Tohle je pro mě nepřijatelné. Je to na stejné úrovni, jako kdyby někdo třeba řekl, že sexuální orientace je mýtus. (To by byl dneska oheň na střeše, že?) Jestli někdo považuje jiný názor nebo jiné vnímání světa za lež, není demokrat. Použití slova mýtus je pouze a jen snaha diskreditovat politické oponenty.
Chápu i to, že pan generál bohužel nemá informace – vzhledem k jeho profesi to lze pochopit. Já zase nemám informace o tom, jaké nákupy zbraní jsou pro naši armádu výhodné. Proto se ovšem vždy zdržím tvrzení, že ta a ta zbraň je principiálně špatně a její potřebnost je lež. Zkrátka pro takové kategorické tvrzení nemám předpoklady. Podobně jako profese generála Pavla není předpokladem k prezidentské funkci. Generálové vládnou s oblibou v diktaturách, v nichž je jedno, jakou má vládce školu.
Lidé snad přišli o rozum a ochotu naslouchat jiným názorům. Jen jeden názor je dnes správný. Lidi, neblbněte. Snad si nemyslíte, že musíme mít všichni stejný názor?
