V příštích letech budou každý rok nějaké volby. Neboli populismus bezbřehý. Pokud budou chtít politici voliče něčím zaujmout, budou muset stále víc tlačit na pilu. A to se přitom už teď snaží ostošest.
Minulý týden jsme slyšeli od ministryně financí Aleny Schillerové, že průměrný plat učitele v roce 2021 bude 45 tisíc korun. Neznám nikoho, kdo by si myslel, že by učitelům neměly růst platy. Neznám nikoho, kdo by si myslel, že si to nezaslouží. Zároveň ale znám jen paní Schillerovou, která ví, kde na to vezme. Vláda toho jaksi voličům slíbila už moc. Příliš moc. A to se ještě ani nemluví o tom, že navíc vzhledem k vývoji ve světě bude asi muset výrazně zvýšit i výdaje na zbrojení.
Pokud by ministryně dodržela slib, vzrostl by plat učitelů během 4 let o 42,2 %. To je slušné tempo, když vezmeme v úvahu, že v posledních letech se meziroční inflace pohybuje v rozmezí dvou až tří procent. Plat učitelů je přitom už dnes o 10 % vyšší, než je průměrná mzda v zemi. A na tu dlouhodobě zhruba dvě třetiny lidí nedosáhnou. Všichni přejí učitelům pěkné platy – ale kde na ně vzít a nekrást?
Už se na tom pracuje. Poslanecká sněmovna v dubnu přehlasovala veto Senátu a schválila zdanění církevních restitucí. Senátoři ale oznámili, že se obrátí na Ústavní soud – mnozí to totiž považují za krádež. A za krádež to považuji i já. Danit restituce je jako ukrást část restitucí. Voličům to ale asi moc nevadí; nebouřili se. Mnohým nedochází, že kdo s čím zachází, tím také schází. Že pokud si zahráváme s krádežemi (pod záminkou „církev nemám rád“), vypouštíme tím Krakena a příště může dojít na nás.
To je ale málo. Rozpočet potřebuje peněz víc. Hledá se proto další obětní beránek, který se položí na oltář populismu. Myslím, že voliči krom církví také moc nemilují pojišťovny. Ty mají lidé rádi, jen když jim má pojišťovna zrovna něco vyplatit. Proto se začalo uvažovat o tom, že by se nově začaly danit finanční rezervy pojišťoven. Ministerstvu zatím odhadem vychází, že by díky tomuto zdanění během dvou let dostala do státní pokladny od pojišťoven skoro 11 mld. Kč.
Pojišťovny jsou pochopitelně rozhořčeny. Výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek na to do médií pronesl, že pojišťovny dlouhodobě vytvářely rezervy obezřetně nad povinnou minimální hranicí a nyní se stát rozhodl je za toto obezřetné chování potrestat. Co na to říct, když to je pravda?
Daň rozhodně pojišťovnám nepomůže, jejich stabilitu neposílí. To právě na stabilitu bank a pojišťoven by stát měl dbát – jsou jednou z kotev ekonomiky. Nejedna ekonomika upadla do krize, když se jí začal hroutit finanční sektor. Rezervy by proto měly být nedotknutelné. A pojišťovna či banka, která hospodaří obezřetně, tedy bezpečně, by měla být pochválena, protože ji stát nebude muset zachraňovat. Opak je pravdou, nově bude stát poctivost trestat.
Ani tato sektorová daň – protože sektorová daň to je, jakkoli je přejmenovaná – ale státu stačit nebude. Je třeba hledat ještě další obětní beránky. Velmi jsem byl překvapen, jak veřejnost skousla zákaz kouření v restauracích. Vždy jsem si myslel, že tabákové koncerny mají takovou lobbistickou sílu, že se budou bouřit. Jenže prošlo to absolutně hladce. Navíc se ukázalo, že lidé sice remcají, ale remcají jen málo a části voličů se takové omezení svobody dokonce líbí – tak proč jim nevyjít vstříc? A tak je výběr dalšího obětního berana snadný. Zatímco původně se mluvilo o tom, že bude zvýšena spotřební daň o 5,4 Kč na krabičku, nyní se už mluví o daleko razantnějším zvýšení daně. Nejlevnější cigarety prý podraží o 11 korun a ty prémiové dokonce o 13 korun. To také přinese rozpočtu pár miliard.
Je to ale rozumný výběr oběti? Já bych tedy byl u nezřízeného zdaňování návykových neřestí vždy velmi opatrný… Vzpomeňme, jak kdysi rostla daň na alkohol, aby krátce nato vypukla metanolová aféra. Souvislost byla nezpochybnitelná: Těmto neřestem totiž často holdují lidé, kteří mají hluboko do kapsy a rádi kývnou na nelegální zboží. Čím vyšší daň, tím víc se nelegální a šizené zboží vyplatí. U cigaret se asi nedočkáme úmrtí jako u alkoholu, zato můžeme čekat víc pašování.
Je těch obětních zvířat už dost? Sotva. Nových daní asi ještě přibude. Stále čekám na další zdanění nákupů na internetu. Na zdanění dat. A další. Představivost a hamižnost politiků jsou nekonečné. Všechno bude. Hlavně ale máme jen pár dnů do voleb a je třeba sčítat populistické body. Sociální demokracie se nyní s ANO přetahují, které zvyšování výdajů ze státního rozpočtu je čí zásluha. Jako by to nebylo jedno. Důležité totiž je, že už vidím, jak poroste podíl vybraných daní na HDP. A na tom nic dobrého není.
Už se nám tedy začíná rýsovat nový rozpočet. A ukazuje se, že stát bude opět hospodařit s deficitem. (Jasně, „jako firma“. Kolik let v řadě může firma hospodařit se ztrátou, případně s výdaji převyšujícími příjmy?) To není nic, na co by mohla být vláda hrdá. Zatímco k výdajům se hlásí všichni, k deficitu se nezná nikdo. Že bude opozice hlasovat proti rozpočtu, je jasné. K vládním poslancům se nejspíš ještě přidají komunisté. Komunisté jsou vlastně vzoroví: Plní voličům své sliby a nemažou si ruce. Církevní restituce jim vyšly, sociální výdaje jim vycházejí, mají celou vládu na lopatě. Celkem by mě zajímalo, jestli náhodou nebudou mít komunisté víc europoslanců než sociální demokraté. Třicet let po antikomunistické revoluci…
