Mayová brexit zatím přežila, zachránili ji Sparťani | Reflex.cz
nahoru

Sparťani zastavili brexit a zachránili premiérku. Nekonečný příběh pokračuje, skončí někdy?

Petr Sokol2. dubna 2019 • 11:10
Zastánci brexitu
Zastánci brexitu
• foto: 
reuters

V pátek britská Dolní sněmovna potřetí za sebou odmítla dohodu o podmínkách vystoupení Británie z Evropské unie. Rozhodli o tom Sparťani, jak si nyní říká skupina „skalních mezi skalními“, kteří chtějí čistý brexit, po kterém už Británii nebude pojit s EU nic. Tito Sparťani nepřistoupili na nabídku premiérky Mayové, že odejde předčasně z čela kabinetu, pokud poslanci „její“ dohodu schválí. To se tedy nestalo, a tak může mít nepřetržitě „otloukaná“ Mayová dva či dokonce tři drobné důvody k radosti.

V první řadě minimálně zatím nemusí odejít z čela kabinetu, což jí asi vyhovuje, protože její spojenci uvnitř strany prosazují, aby souboj o nové vedení strany začal až v říjnu, což by snížilo stávající náskok „zavedených“ firem, jako je exministr Boris Johnson nebo současný ministr vnitra Sajid Javid, a otevřelo šance novým, ale zatím méně známým tvářím.

Hlasovat se bude i počtvrté, šance vládního návrhu stoupají

Navíc byla „premiérčina“ dohoda tentokrát odmítnuta jen většinou 58 hlasů, což znamená, že se prohry Mayové s touto dohodou postupně s každým pokusem snižují. Napoprvé padl historický rekord v nepodpoře vládního návrhu, když k většině chybělo závratných 230 hlasů. Když se hlasovalo podruhé, snížil se „nářez“ vládě už na „pouhých“ 149 hlasů. A v pátek už to bylo jen zmíněných 58 hlasů, takže matematicky by příště už dohoda měla projít. Mimochodem Theresa Mayová má přesně ten plán, že nechá o dohodě hlasovat i počtvrté.

Premiérčina nabídka a následné třetí hlasování o podmínkách brexitu ještě k tomu rozbilo jednotu silně euroskeptického křídla strany. Ti, kteří se už vidí v křesle budoucího konzervativního lídra nebo v jeho bezprostředním okolí, se náhle a na rozdíl od 28 „věrných“ Sparťanů rozhodli dohodu o podmínkách odchodu na potřetí podpořit. Patřili k nimi i například oba hlavní pretendenti na nástupnictví po Therese Mayové ze silně euroskeptické skupiny – bývalý ministr zahraničí Boris Johnson a bývalý ministr pro brexit Dominic Raab.

Kompromis přezdívaný Norsko plus

Bylo by ovšem vůči nim nespravedlivé tvrdit, že právě jen vidina moci ve straně a pravděpodobně i ve vládě u nich odstranila odpor k dohodě, kterou dosud považovali za „superškodlivou“ pro celé Spojené království. Umírnění mezi skalními zastánci brexitu se totiž začali logicky bát, že se blíží chvíle, při níž se najde v Dolní sněmovně většina pro takzvaný měkký brexit, jehož podstatou je setrvání Spojeného království v celní unii a možná i ve společném trhu. Minulý týden tyto varianty ještě na většinu v parlamentu nedosáhly, ale odpůrci tvrdého brexitu prosadili na včerejšek druhé kolo indikativního hlasování, v němž se má ukázat, která verze (ne)brexitu má v tuto chvíli podporu většiny poslanců.

Následně navíc začali hledat kompromis mezi podporovateli různých měkkých variant. Zatímco veterán proevropského křídla konzervativců Keneth Clark dosud tlačil prostou celní unii, drtivá většina labouristů minulý týden hlasovala pro vlastní verzi brexitu, v níž figuruje celní unie doplněná o určité, ale ne úplné zapojení do společného trhu, a zapřisáhlí odpůrci všeho spojeného s brexitem (hlavně liberální demokraté a skotští nacionalisté) podporovali jen vypsání druhého referenda. Jako přijatelný kompromis se proto začal jevit návrh známý jako Společný trh 2.0 neboli „Norsko plus“, jak mu říkají v Bruselu. Uspořádání vztahů by vyšlo z norského vztahu s EU, ale doplnilo by k němu dočasnou celní unii (to je to „plus“) platnou do vyjednání všech podmínek, a to proto, aby nedošlo k problémům s irskou hranicí.

Polští instalatéři jako zásadní téma

Spojené království by podle tohoto plánu vstoupilo (vrátilo se) do Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), kam v současnosti patří Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Díky tomu by si Británie ponechala členství v Evropském hospodářském prostoru, který spojuje země Evropské unie a Evropského sdružení volného obchodu (s výjimkou Švýcarska). Podle zastánců tohoto řešení by Británii zůstaly výhody ekonomické spolupráce (přístup do jednotného trhu a rozsáhlá celní ujednání), ale zároveň by země nemusela být součástí politické unie či podléhat rozsudkům Evropského soudního dvora. Britové by si nemohli sami dojednávat obchodní dohody, ale měli by vliv na ty mezi zeměmi EU a Evropského hospodářského prostoru (EEA) a třetími zeměmi. Ušetřili by na finančním příspěvku (asi polovinu), dostali by se ven ze společné zemědělské a rybářské politiky a nebyla by třeba ani takzvaná irská pojistka, protože zboží by mohlo volně putovat přes irsko-(severo)irskou hranici.

Co ale na této variantě strašlivě dráždí skalní euroskeptiky, je fakt, že by zůstal volný pohyb pracovníků, takže by Británii nezbavila „polských instalatérů“, což ale byla pro mnohé podporovatele brexitu v referendu hlavní motivace. A navíc by Británie bez poslanců ve Štrasburku a členství v Radě EU ještě nemohla ovlivnit pravidla jednotného trhu, která by ale musela dodržovat, protože přesně to platí dnes pro Norsko. Pikantní je fakt, že proti tomuto postupu panuje dost velký odpor v samotném Norsku, kde se bojí, že je Británie v EFTA i EEA svou ekonomickou a politickou silou převálcuje.

Řešení na dosah ruky, přitom v nedohlednu

Jenomže ani napodruhé tento návrh v indikativním hlasování v pondělí večer v Dolní sněmovně nezískal většinu, když mu chybělo 21 hlasů. Nejblíže úspěchu byla i včera opět „obyčejná“ celní unie, která by znamenala nižší úroveň vztahů mezi EU a Británií. Jenže pro tento návrh nakonec chyběly pouhé tři hlasy. Pro podporu druhého referenda se tentokrát nedostávalo 12 hlasů. Pro odpůrce tvrdého brexitu či brexitu bez dohody (to není úplně totéž) je tragické, že někteří jejich poslanci hlasovali jen pro celní unii a jiní pouze pro Společný trh 2.0 nebo druhé referendum, takže nakonec neprošlo vůbec nic. Z jejich řad se teď ozývá volání, že o premiérčině dohodě se už hlasovalo třikrát, takže stejný počet šancí má dostat i měkký brexit. Jenže čas běží.

V praxi to tedy znamená, že britská Dolní sněmovna zatím v dlouhé sérii hlasování o brexitu našla shodu jen ve dvou závěrech – zaprvé odmítla brexit bez dohody a za druhé podpořila nedefinovaně dlouhý (ale časově kratší) odklad dne B. Nejmenší „nemenšinu“ zatím získala celní unie, ale premiérčina dohoda o podmínkách tvrdého brexitu dostala při třetím pokusu celkově více hlasů pro návrh.

Zbývá posledních 11 dnů

Jenže i odklad brexitu je teď zamlžený nejasnostmi. EU prodloužila termín brexitu pouze do 12. dubna, protože delší varianta (22. května) byla spojena s podmínkou, že poslanci schválí dohodu o podmínkách odchodu, což se po pátečním třetím odmítnutí opět nestalo. Nestane-li se nic nového do příštího pátku, odejde Británie v tento den z EU bez dohody.

Většina konzervativních poslanců (zhruba 170) teď tlačí na premiérku, aby nechala zemi „doklouzat“ k brexitu bez dohody, a naopak jí hrozí, že v případě, že podpoří nějakou formu měkkého brexitu krajní euroskeptici, při první příležitosti (hlasování o důvěře) její vládu „odstřelí“. Mayová už nyní nekontroluje nejen několik desítek poslanců silně euroskeptické Skupiny pro evropský výzkum (ERG), ale ani zhruba tři desítky poslanců na opačném pólu strany, kteří chtějí měkký nebo dokonce žádný brexit.

Východiska jsou teď v zásadě čtyři:

- Opakovaná hlasování stále dokola, než něco (dohoda o odchodu nebo celní unie) konečně získá většinu, což by ale zřejmě chtělo další odklad dne B (a to by musela schválit EU).

- Vyčkání, až nastane 12. duben a brexit bez dohody.

- Řízený brexit bez dohody, kdy se EU a Británie dohodnou na nějakých minimálních podmínkách „divokého“ odchodu (to ale odmítá EU).

- Předčasné volby spojené s delším odkladem brexitu (i zde nutný souhlas EU).

Co se stane ale uvidíme až v následujících dnech a hodinách.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější