Vladimír Mertlík: Slováci nám to nandali, obyčejní lidé nejsou lůza a terorismus konečně dorazil do Prahy | Reflex.cz
nahoru

Vladimír Mertlík: Slováci nám to nandali, obyčejní lidé nejsou lůza a terorismus konečně dorazil do Prahy

Vladimír Mertlík1. dubna 2019 • 18:00
Zpětné zrcátko: Miloš Zeman neomaleně přijal Maroše Šefčoviče, ale vyhrála Zuzana Čaputová. A Leonid Kušnarenko do Prahy konečně přinesl trochu muslimského vzrušení
Zpětné zrcátko: Miloš Zeman neomaleně přijal Maroše Šefčoviče, ale vyhrála Zuzana Čaputová. A Leonid Kušnarenko do Prahy konečně přinesl trochu muslimského vzrušení
• foto: 
Archiv

Dvakrát se v předešlých dnech Zpětné zrcátko nevyhnulo pochvale Slovenska za cestu, kterou se tato země vydala v posledních letech. Ve virtuálním souboji kdysi společného týmu, v němž měla z počátku lepší startovní pozici česká strana, se o půlnoci 30. března 2019 odehrál rozhodující okamžik. Do slovenského nadšení nad rozhodnutím většiny voličů zazníval i český potlesk, lehce znejistělý lehkou závistí.

Ukazuje se, že Slovensko klidně posadí na střídačku i hvězdu týmu, Andreje Kisku a přesto mohlo v sobotu o půlnoci parafrázovat legendární řev Roberta Záruby: „Otevíráme zlatou bránu dospělosti! Přepište dějiny…!“ Slovensko totiž znovu, již podruhé, zvolilo hlavou státu osobu příčetnou, nedotčenou záchvaty narcismu či patologickou nenávistí ke všem lidem s jiným pohledem na svět.

Po politicích třetihorního formátu zvolili osobnost vnímající, v jaké době i v jakém časovém pásmu se nalézá, a uvědomující si, že její nová funkce je službou, nikoliv nástrojem pomsty. To, že my jdeme již řadu let opačným směrem, potvrdil týden před druhým kolem – spolu s nejhoršími pověsti o svém stavu mysli – Miloš Zeman, když neomaleně přijal Maroše Šefčoviče ze stáje kamaráda Fica a demonstrativně jej podpořil. Nakonec se to ale ukázalo jako špatný Smer.

Několik minut po zvolení ohlásila Zuzana Čaputová, že její první zahraniční cestou bude návštěva Pražského hradu. Jeho nájemce bez rozpaků či studu prohlásil, že se moc těší, a že její vítězství je vítězstvím slovenských voličů. Škoda, že Zpětné zrcátko není zlatou muškou, aby vyslechlo, jak bude Miloš Zeman vysvětlovat předešlou slovenskou návštěvu, po níž nestačil ani vyvětrat. Určitě se nebude omlouvat, neboť jen blbec nemění své názory, abychom citovali mistra bonmotů.

Zpětné zrcátko zná mnoho let chytrého respektovaného moderátora, který má méně mentálně vyspělého syna, kytaristu Tondu. Ten, přes řečený handicap rád všem radí, zavile vtipkuje a trousí moudra. Když jednoho dne utrousil v přítomnosti otce obzvlášť moudré moudro, rozhostilo se vůkol mrazivé ticho. Všeobecné rozpaky ukončil pan otec velmi anglicky, když utrousil: „Tondo! Ty, vždycky, když chceš něco říct, tak mlč!“

13 postav seriálu Hra o trůny, u kterých tvůrci vyměnili herce. Prohlédněte si, jak se …

Obyčejní lidé

Slovenské prezidentské volby jsou nejen inspirativní, ale i historicky poučné. „Trochu jsme ty Slováky měli vždycky za pitomce a oni nám to, už po několikáté vracejí. Nejdřív Kiska a teď ještě k tomu Čaputová. Vy mizerové, to máme za tu zapřenou Pittsburgskou dohodu? Dobře nám tak!“, volalo Zpětné zrcátko do vlastních řad před čtrnácti dny. Ano! Před sto lety muselo Slovensko místenku v expresu na výsluní dějin zaplatit nejen sobě, ale i českému strojvedoucímu a jeho českým cestujícím, aby se pak – vyjma cedulky „Nenahýňajte sa z okien!“ - slíbeného místa u okna nedočkalo.

Příčinou stavu, kdy dnes český vlak stojí v rozpacích před výhybkou, není lepší slovenský elektorát. I na Slovensku patří většina obyvatelstva do formátu, českými politiky označovaného termínem „obyčejní lidé“. Je s podivem, že se „obyčejní lidé“ nejčastěji vyskytují v oblastech státem nejvíc zanedbávaných již dlouhá desetiletí, v sídlech, se kterými nikdy nesrostli. Je statisticky dokázané, že se jedná o oblasti s nižší vzdělaností a vyšším věkem.

Součástí „obyčejných lidí“ bývá i podskupina „nepřizpůsobiví“, kterou však v žádném případě neradno zařazovat do termínu „nepřizpůsobiví obyčejní lidé“, protože na to jsou „obyčejní lidé“ dost citliví. Definice příslušnosti k té či oné podskupině se dá spíše vymezit termíny barevného spektra. Zpětné zrcátko je ale na termín „obyčejní lidé“ alergické, zvláště ve spojení se slovesy a slovními obraty: „Dělám to pro obyčejné lidi.“ či „Mluvil jsem k obyčejným lidem.“

Důvod alergie spočívá přitom v tom, že i Zpětné zrcátko se považuje za „obyčejné lidi“. Vyučilo se brusičem kovů, neboť na studia přes výtečný prospěch nesmělo. Důležitý v těch letech nebyl prospěch, ale původ. A tak mylo v hospodě nádobí, sbíralo psí trus, skládalo brambory a bůh ví, co ještě. Přesto ho lidé, odvolávající se na obyčejné lidi, činí nepříčetným, protože jejich apely se ve skutečnosti obracejí k holotě a hlupákům a výraz „obyčejní lidé“ je jen eufemismem, který uráží opravdu obyčejné lidi, kteří ale nejsou hlupáky a holotou. Je s podivem, že ti, kterým obvykle enormně vadí „falešná korektnost eurohujerů“ se bojí nazvat věci pravými jmény. Holota, lůza, buran přitom není označení sociálního postavení, vzdělání, povolání či místa trvalého bydliště. Je to označení stavu duše, mysli a srdce.

Ellis Island - ostrov slz: V přestupní stanici imigrantů strávil Jiří Voskovec 11 měsíců

Ukrajinské volby

Příslušníky holoty, lůzy a buranů najdete kdekoliv, bez ohledu na počet obyvatel či vznešenost architektury. Zpětné zrcátko má díky svému životu stovky, ne-li tisíce přátel po vsích, maloměstech, metropolích i megapolích ve světě. Nikdo z nich není holotou, lůzou či buranem, protože nikdo z nich nemá otrávenou duši, mysl a srdce jedem zloby. Zloby, která rozděluje, aby se mohla spojit! Je na nás, ať žijeme kdekoliv a jsme cokoliv, abychom ze sebe nenechali opět udělat holotu, lůzu a burany, jako se to stalo v únoru roku 1948.

Také na Ukrajině probíhají volby. Podle průběhu 1. kola mají blíž k těm našim, než ke slovenským a to pro nás není nejlepší vysvědčení. Postoupili komunistický aparátčík Porošenko a mizerný komik Zelenskyj. Má nás těšit, že my to máme jako Persil - dva v jednom?

Mimochodem politika všech azimutů Miloše Zemana dostala další ránu. Poté, co nám Číňani – zřejmě za vyvěšování tibetských vlajek – zatrhli pandu, vracíme jim to my soudním rozhodnutím, že se krteček pod kuratelou monopolu autorovy vnučky a Jardy Miliardy Tvrdíka v Číně s pandou pářit nebude. Narození křížence krpandy či pankrta se tedy konat nebude. Zlí jazykové tvrdí, že stačila Krnda na magistrátu.

Vladimír Mertlík: Rudí šmejdi, čeští teroristé, čínský Bílý dům pro Zemana a komouši už…

Muslimský terorismus v Česku

Konečně dorazil muslimský terorismus i k nám, když k ozbrojování muslimů vyzval před pár dny na sítích šéf pražských muslimů. Nikoho to však nepohoršilo. Zpětné zrcátko marně čekalo před sekretariátem SPD, aby zachytilo tváře hrdinů a ochránců před bezprecedentním útokem na křesťanské hodnoty, vyrážejících na barikády. Nedočkalo se ani slibované reprízy vystoupení skupiny shromážděné kolem guru bojovníků proti islámu, docenta Konvičky, přítele Miloše Zemana.

Pokud ctěné publikum zapomnělo, Zpětné zrcátko rádo ze svého archivu připomene následující zprávu z tisku 2. září 2016: Panikou návštěvníků Staroměstského náměstí skončila v neděli odpoledne akce, jejíž účastníci přijeli v džípu s vlajkou tzv. Islámského státu a převlečeni za arabské teroristy začali střílet do vzduchu. Ve chvíli, kdy se chystali předvádět popravu zajatce, policie akci ukončila.“ Informace z obvykle dobře informovaných kruhů přitom naznačovaly, že tentokrát bude show představovat i znásilňování unesených jezídek. Účast na akci přislíbily v zájmu bezpečnosti státu a trvání koaliční smlouvy ministryně Jana Venezuela Maláčová (ČSSD), Taťána Malá (ANO) a poslankyně Marta Semelová (KSČM). Situace se uklidnila poté, co na veřejnost pronikla informace, že zmíněný šéf pražských muslimů nedosáhl Prahy překonáním Svatojánských proudů na člunu stejné značky, jakou používá při eskapádách na divoké vodě Miloš Zeman, ale že žije v Praze sokojeně již dvacet let a jmenuje se Leonid Kušnarenko. Alahu akbar!

A dobrá zpráva na závěr! Poslanec Jaroslav Faltýnek při cestě z práce jen tak ušetřil státu několik miliard, aniž by požadoval provizi. Schůzku, na které se to Faltýnkovi stalo, zorganizovala dvaasedmdesátiletá maminka brněnského politika Švachuly, kamaráda šéfa antimonopolního úřadu Petra Rafaje. Mamince s tím ale Švachula zřejmě trochu pomáhal, protože mimo jí zaslaného honoráře v hodnotě desítek milionů korun, přišlo skoro 1,5 milionu i Švachulovi. Výhodou je, že peníze jsou z poctivých zdrojů, protože transakce provedla ruská banka Sberbank. A na to se napijem´!

No, a to je všechno, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.

Chátrající betonový had uprostřed zaminovaných lesů. Sarajevská bobová dráha 35 let po …
Zuzana Čaputová: První slovenská prezidentka nebude jen Kiskou v sukních, může rozbít…
 




Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Karel Steigerwald: Fámy, které cloumají státem, jsou nejriskantnějším nástrojem politiky
PREMIUM X Diskriminace mužů-účetních: Česká veřejná správa povýšila formalismus na kafkovský piedestal
PREMIUM X Bouřlivý říjen 1918: Jak vzniklo Německé Rakousko a málem nevzniklo Československo
PREMIUM X Jaroslav Lobkowicz: Monarchie? Raději bych zůstal u prezidenta a republiky...
PREMIUM X První scéna? Ano, ale jen tu a tam, tvrdí autor seriálu o Národním divadle Aleš Kisil

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější