„Je čas panikařit. Hoří nám střecha nad hlavou. Nemám čas vystudovat a stát se třeba vědcem nebo politikem. Není čas si nalhávat, že není klimatická změna. My jsme generace, která s tím nemůže nic dělat. My můžeme dělat jediné – nejít do školy a stát několik hodin v ulicích. Nejde o budoucnost našich rodičů, jde o naši budoucnost.“
Ve Švédsku bylo loni horké léto a hořelo asi více než jiná léta. Patnáctiletá Greta Thunbergová se proto rozhodla, že začne bojovat proti klimatickým změnám tím, že každý pátek přestane chodit do školy. Stala se z ní rázem globální celebrita, mluvila na ekonomickém fóru v Davosu, před desetitisícovými davy. Že se musí snižovat emise uhlíku o patnáct procent ročně, že ropa musí zůstat v zemi. V podstatě každý modifikovaný blud, který najdete v „zeleném“ programu evropských zelených stran, českou nevyjímaje.
Nemohlo trvat dlouho a příkladu švédské Grety se chytly i české děti. Se dvěma z nich spáchalo rozhovor veřejnoprávní Radio Wave (to je to rádio, kde pracují bojovníci proti fetišizaci soukromého vlastnictví). Poslech jejich zapálených řečí se pro mě stal téměř fyzickým utrpením. Za všechny nehoráznosti, jimž moderátor přikyvoval, jsem vybral několik perel na začátek tohoto úvodníku.
Co je smutné?
Ty děti se mají nejlépe v dějinách dětí. Žijí v prokazatelném blahobytu a jejich vymezování proti generaci rodičů je sice mediálně přitažlivé, ale ve skutečnosti jde o typické frackovství, pohrdání umem a dřinou předchozích generací, díky kterým si dnešní teenageři mohou žít svůj zpovykaný materiální sen.
Environmentalismus a vyhozené miliardy
Jejich boj připomíná rozkopávání otevřených dveří. Ve jménu environmentalismu se totiž za poslední dvě desítky let vyhodily oknem desítky miliard dolarů, přijala se zelená legislativa, postavená na hodně vachrlatých alarmistických předpovědích o konci světa způsobeném působením člověka. Zvláště pak Evropa ve jménu zelené politiky zlikvidovala a úspěšně kvůli omezování emisí dále likviduje velkou část svého tradičního průmyslu. Připomeňme zavírání čistých jaderných elektráren nebo tažení proti dieselovým motorům, které jsou k přírodě prokazatelně šetrnější než elektroauta a jejich lithiové baterie.
Slova dětských aktivistů o zelené, tedy lepší budoucnosti jsou čistý protimluv, třebaže se nad nimi aktivisté celého světa nad svými fair trade sójovými latéčky dojímají tak, že zapomínají usrkávat pěnu. Zelená budoucnost ale ve skutečnosti znamená ekonomické zaostávání, snižování životní úrovně, energetické kolapsy, nevyhnutelný krach přetížených evropských sociálních systémů a veřejných rozpočtů. A profesionálních neziskovek, které žijí z daní špinavců, co něco vyrábějí a prodávají, taky není nekonečné množství, aby uživily novodobé věrozvěsty zeleného štěstí.
Místo stávek proti nesmyslům běžte raději za školu, lemplové!
Text vyšel jako editorial tištěného Reflexu, který v prodeji od čtvtrka 7. března.
