Minulý týden jsem narazil na rozhovor se známou českou lovkyní, která je tak statečná, že dalekonosnou puškou střílí ze vzdálenosti, aby jí fakt nic nemohli udělat, zvířata, která jí neohrožují a která se nedají jíst. Je opravu škoda, že se kolega novinář paní lovkyně nezeptal na to nejdůležitější: Co jí na tom bezrizikovém masakrování zvířat baví?
Znám člověka, který zabil slona, a velmi si jej proto vážím. Byl to ředitel pražské zoologické zahrady, který má od dětství slabost pro slony, a přišly povodně. Jeden ze slonů ve výběhu dole u Vltavy byl tak agresivní, že nešel vyvést. A voda stoupala. Když už bylo jasné, že se slon nemá šanci pomalu neutopit, přinesl ředitel pražské zoo z kanceláře pušku slonobijku, a zvíře, aby netrpělo, zastřelil. Byl to nesmírně statečný čin, a chtělo to koule. On měl slony od dětství rád. A vím zcela jistě - rozhodně si to neužil.
Lovkyně myslela nábojem
Hobby.cz otisklo rozhovor, kde se o svou moudrost s národem podělila paní Michaela Fialová, známá to lovkyně. Jezdí do Afriky dalekonosnou puškou, pěkně z bezpečí, střílet zvířata, která nejí a která ji neohrožují. Říká, že neví, kolik tisíc zvířat zastřelila - ale že mezi nimi byli i lvi.
A jinak mluví celkem pravdu. „My profesionální lovci pořádáme lovecké výpravy pro bohaté lidi. Z poplatků za odstřel se hradí chov ohrožených zvířat na farmách.“ Ano. „Kromě zvířat lov podporuje i domorodce. Díky penězům, které lovci přivezou, mají práci a jejich děti mohou chodit do školy." Ano. „Člověk jako druh je přemnožený a planeta není nafukovací. Pokud se populační exploze v Africe nezastaví, tamní přírodě to nepřinese nic dobrého. A pokud zvířata nenajdou místo v rezervacích s legálním lovem, kde jsou chráněna před pytláky, Afričané je vyhubí.“ Ano. Samá pravda.
Ovšem nepadla otázka, proč tu paní baví jezdit zabíjet lvy. Rozhovor byl o tom, že na turistickém „lovu“, který ta dáma provozuje, není nic špatného - což je pravda. A že neohrožuje ani přírodu, ani divoké populace lvů, protože koček je hodně a množí se jako kočky. Což je taky pravda. Ale rozhovor neodpověděl na otázku, co je na takovém střílení zábavného.
Lov je naprosto legitimní činnost i koníček, a věnují se mu moji dva přátelé, kterých si velmi vážím. Jeden (už není mladý) jde ve čtyři ráno do lesa, vyleze na posed a číhá. S flintou. Když jde dole nějaká odrůda kozy - třeba srnka - tak jí zastřelí, sleze dolů, odnese srnku domů a sní. Ten druhý - o dvě generace mladší než ten první, a tudíž větší dobrodruh podobně střílí ze země kance. Prý bývá i veselo - před několika lety bylo při dorážení kance zblízka tak veselo že si zastřelil psa, přestože střílet fakt umí.
Lov, jídlo, adrenalin
Takže - předtím, než toho kance legitimně snědl - si ještě užil adrenalinový sport. A koneckonců si dokážu představit i to, že někdo jde zabít třeba lva jen tak z plezíru, dokázat si, že je silnější, tak, jak to dělali masajští muži při rituálu, kdy se měnili z chlapce v muže. Vzali - jako chlapci - oštěp a šli do buše. Když se vrátili s lví kůží, byli z nich muži, ale ne všichni se vrátili. Kdysi jsem chytal jedovaté hady do terária - tedy živé - a zvítězit v lovu je fakt dobrý. Když je kobra po hodinové práci konečně v pytlíku a vy jste naživu, je to fakt hodně endorfinu. Ale dalekonosnou puškou?
Podotýkám, že jsem gentleman, a tudíž bych si dámu, která dalekonosnou puškou střílí lvy, netroufl nijak hanlivě nazvat, a dokonce si o ní ani nic špatného nemyslím. Ale být na místě novináře, který jí zpovídal, určitě by mě zajímalo následující: Zda jí na takovém „lovu“ baví, že může bez jakéhokoliv rizika svévolně a pro zábavu zabít živého tvora. Ne k jídlu, ne v obraně, pro pouhou zábavu. Jestli si, když takto chlapsky ze zálohy toho lva z půl kilometru zmasakruje, připadá víc jako chlap. A rozhodně bych se jí zeptal, zda když to zvíře zabije, tak zda při tom dosahuje vyvrcholení. Fakt to v tom rozhovoru chybí.
