Někdy si říkám, že mne jako starého moravského medvěda nemůže již nic překvapit, avšak chyba postmoderní lávky. Starší bílí univerzitní profesoři ve Velké Británii budou mít podle nového vládního plánu k ruce mentory, kteří je budou upozorňovat na jejich předsudky a nevědomou zaujatost. Pozor, veškeré tyto pozice obsadí juniorní kolegyně, navíc výhradně z etnických menšin.
Britští vládní úředníci svůj plán odůvodňují mimo jiné tím, že se musí srdnatě a komplexně bojovat s tzv. nevědomou zaujatostí. Prý jí podléháme všichni. Zde mne jako kriticky uvažujícího právníka napadá, pakliže jí tedy podléhá každý člověk, proč mentory (resp. mladé mentorky) dostanou pouze a jen „staří bílí profesoři-muži“? Není i toto projevem perfidní diskriminace? Copak např. černošští profesoři v krizi středního věku netrpí zmíněnou nevědomou zaujatostí? A co ženy – všech barev pletí, ty nemají předsudky? Myslím, že si stačí přečíst nějaký ženský web či diskuzní fórum – včetně obdoby skotského nebo waleského Mimi bazaru – a uvidíte ty „nevědomé zaujatosti“ v plné šíři.
Jistou míru nebezpečí zmíněného „gender projektu“ vidíme i v přízemnější rovině. Proč mají být bílí britští profesoři vystaveni zvýšené míře pokušení. Představte si, že jste roztržitý akademik-šedesátník zvyklý především na samotu a šero své univerzitní pracovny anebo knihovny a najednou jste vystaven nepřetržitému dohledu mladé afrobritské „dozorkyně“? Kde je vlastně záruka, že mladé vědkyně nezneužijí svého mentorského postavení a nezatouží po místech „starých bílých mužů“? Nerozehrává se tu vysoce nebezpečná genderová hra?
Pro informační komplexnost dodejme, že citovaný projekt je financován britskou vládní agenturou „Výzkumná rada pro inženýrství a fyziku“ a je součástí iniciativy proti diskriminaci v daném odvětví. S „nevědomou zaujatostí“ dokonce bojují údajně i na veleslavné univerzitě v Oxfordu, kde řada zaměstnanců již musela podstoupit semináře a workshopy. Zde si člověk možná může jen ironicky poblahopřát, že zmíněný projekt není financován z peněz českých daňových poplatníků, nicméně máme vážnou obavu, že něco obdobného již brzy dorazí i k nám. Lidská hloupost nemá hranic, to říkal již starší bílý muž Jan Werich.
Na závěr na svou obhajobu autor glosy v nadsázce dodává – pokud se tento text někomu nelíbil, tak to bude asi tím, že jej psal starší bílý muž zcela bez dozoru juniorní novinářky s kořeny v etnické minoritě.
Autor je právník a publicista
