Jihoafrická republika, bílí farmáři a černí politici: nastává konec duhového národa? | Reflex.cz
nahoru

Jihoafrická republika, bílí farmáři a černí politici: nastává konec duhového národa?

Veronika Bednářová10. srpna 2018 • 16:03
V roce 2016 řekl jihoafrický politik Julius Malema (na snímku uprostřed): „Nevolám po zabíjení bílých lidí. Alespoň prozatím ne.“
V roce 2016 řekl jihoafrický politik Julius Malema (na snímku uprostřed): „Nevolám po zabíjení bílých lidí. Alespoň prozatím ne.“
• foto: 
Profimedia.cz

Události v JAR k nám v posledních měsících doléhají sice vzdáleně, ale s naléhavostí o to větší. Nad jednou z nejkrásnějších zemí světa visí v tuto chvíli velký otazník: jak přesně umožní nový dodatek ústavy, jenž je těsně před schválením, znárodňovat půdu bílým Jihoafričanům?

Nejen v Africe, ale celosvětově panují oprávněné obavy, že se vyvlastňování „bílé“ půdy bez náhrady může snadno proměnit v chaotické zabírání a tunelování, které zničilo sousední Zimbabwe. To byla taky kdysi plodná, hladce prosperující země, přezdívaná obilnice Afriky.

Ale proč se tohle v JAR děje zrovna nyní, 24 let po pádu apartheidu? Lidem jednoduše došla trpělivost s neschopností vládní, postapartheidovské strany Africký národní kongres (ANC). A tak zbývá jediný pomocník v krizi: populismus.

JXD: V příštím sčítání lidu se prohlásím za Roma. Nejde o vtip, důvody jsou vážné

Devadesátá léta a tribunály pravdy

Zločiny apartheidu se v JAR v letech 1996–1998 prezentovaly v přímých televizních přenosech. Říkalo se jim smiřovací tribunály pravdy. V reálném čase se tváří v tvář konfrontovali vrazi a jejich oběti, mučitelé a mučení, černí a bílí.

Každý den večer jste v obýváku mohli nahlas slyšet někoho, kdo se přiznává k vraždě přímo před rodinou zavražděného. Kdo se do očí toho, koho mučil, doznává k mučení, mluví o metodách výslechů, o ponižování. Mohli jste vidět všechny, kteří se na zásazích proti černému obyvatelstvu podíleli. Kdo se takto veřejně přiznal, kdo ukázal svůj obličej a řekl nahlas své jméno, mohl zažádat o amnestii.

Dokonale propracované vyšetřování tehdy vedl Desmond Tutu, bývalý arcibiskup Kapského Města, jenž jako jediný nesměl při přímých přenosech brečet, protože by pak pozornost kamer směřovala na něj, a ne na samotný proces. Často pak obracel oči v sloup, aby pláč přemohl.

Tahle země, věřilo se tehdy, se od rasismu vyčistila. Celý svět mluvil o jihoafrickém zázraku bez občanské války, duhovém národě, jehož duha je složená z lidí žijících vedle sebe s různými barvami pleti.

Jak volit na voličský průkaz: Kde a jak o něj požádat a kde s ním letos můžete jít k …

Jedenadvacáté století a barevná směsice

O srovnání s naší sametovou revolucí toho bylo hodně napsáno, ale JAR měla v tomhle ohledu etnicky poněkud těžší startovací pozici: původní obyvatelé – z kmenů Zulu, Xhosa, Tsonga, Venda, Ndebele, Svazijové a tak dále – tvoří spolu s potomky nizozemských, francouzských, britských, portugalských a německých osadníků a obchodníků v JAR s přehledem zcela nejrůznorodější etnickou skupinu na světě. Je tu taky populace indická, již před sto padesáti lety přivezli britští kolonizátoři pro práci na cukrových plantážích: dneska je z ní důležitá, velmi vzdělaná součást jihoafrického národa.

Barevnou směsici doplňují míšenci a nejpůvodnější obyvatelé Jižní Afriky, Hotentoti. V polopoušti Kalahari jsou k vidění Sanové, rozumějte Křováci, z Evropy přišla nevelká komunita židovská. A protože je Jižní Afrika pořád ještě považována za Ameriku zdejšího kontinentu, doplňují zdejší národnostní směsici davy přistěhovalců a ilegálních imigrantů z různých, především okolních zemí, ale i z ostatních koutů světa; jen Zimbabwanů jsou tu hrubým odhadem nějaké tři milióny.

Jenže jsme v roce 2018, smiřovací tribunály pravdy už dávno vystřídaly nekonečné televizní seriály a na scénu se definitivně vrhla nová generace politických lídrů, které smíření nezajímá. A už vůbec nechtějí nikomu nic odpouštět.

Analytickou sondu DUHOVÝ NÁROD, ČERNOBÍLÉ VIDĚNÍ reportérky Veroniky Bednářové, která v JAR strávila více než rok, čtěte v novém čísle Reflexu, které vyšlo 9. srpna.

Reflex 32/2018Reflex 32/2018

Jestli to uděláš mojí dceři, zabiju tě! Portréty žen, které byly nuceny podstoupit obřízku
Můžou si za to sami aneb Institucionální rasismus
Marek Stoniš 8. srpna 2018 • 13:14

Můžou si za to sami aneb Institucionální rasismus

Veronika Bednářová




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,640
22,290
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější