Když přišla v květnu tohoto roku Evropská komise s návrhem zakázat jednorázové plasty, alespoň v Česku to vyvolalo poměrně šokující reakce. Najednou jsme se dozvěděli, že znečištění oceánů plastem se Evropy netýká a že za to mohou země třetího světa, zejména ty asijské. Podle této logiky bychom měli po vzoru Afriky snížit svou životní úroveň.
Že rozvojové země znečišťují moře mnohonásobně více než ty evropské, je fakt, ale tvrdit, že nemáme s množstvím plastových odpadků žádný problém, je nesmysl. V prvé řadě je nutné si uvědomit, kde všude se rozkládá Evropa. Není to jen na západ od nás, nýbrž i na východ a na jih. A třeba na takovém Balkáně, což ještě zdaleka není žádná divočina, si s tříděním odpadu hlavu příliš nelámou.
Najít v zemích Balkánského poloostrova popelnici na tříděný odpad je složité, ne-li úplně nemožné. V lesích i na plážích se povalují hromady odpadků, ať už plastových, nebo nějakých jiných. Balkánce to nevzrušuje. Přitom takové Chorvatsko je členem EU i NATO a Černá Hora hrdým novopečeným členem NATO.
Školácké výmluvy
Tohle je alibismus hodný školáka, který sice dostal trojku z diktátu, ale jeho kamarád přece z češtiny propadá, tak proč by se měl snažit. Není divu, že se někteří takto primitivně brání, jde totiž o zásah do našeho pohodlí, což nikdy není příjemné. Zatímco v průběhu dějin lidstvo neustále zvyšovalo svůj komfort, teprve v posledních letech se dělají některé kroky, při nichž musí jít pohodlí trochu stranou.
Evropa také není zdaleka tak hustě zalidněná jako asijské a africké země. Větší hustota obyvatel logicky znamená mnohem více odpadu. Což rozvojové státy rozhodně neomlouvá. Problém ale musí řešit všichni společně, ne jen ti, kteří za ním stojí z 90 %. Neustále se mluví o osvětě v zemích třetího světa například ohledně hygieny, vzdělání nebo přenosu pohlavních chorob.
Káže vodu...
Problém znečištění plasty z toho přece nemůžeme vyjmout, kázat vodu, a přitom se opíjet vínem. Kde mají vzít rozvojové země pozitivní příklad zacházení s materiály? A proč by se jejich obyvatelé vůbec snažili, když uvidí, že ve vyspělých státech, kterým se snaží přiblížit, si všichni dávají kafíčko z plastového kelímku?
Evropská komise navíc není s návrhem tak avantgardní, jak by se mohlo zdát. Zhruba ve stejnou dobu přišel s podobným plánem například (překvapivě asijský) Tchaj-wan. Od ledna loňského roku zakázalo jednorázové plasty také indické hlavní město Dillí, jímž protéká řeka Ganga, vůbec největší znečišťovatel oceánu spolu s Dlouhou řekou (Jang-c’-ťiang). Pro Evropu, která se považuje za vyspělý starý kontinent, je to tedy spíš ostuda a měla by tímto krokem podpořit země, jako je Indie, a jít příkladem státům, jež se snaží s neúnosnou situací něco dělat. Zdá se, že možnosti lidského pohodlí zkrátka nejsou neomezené.
