Právo na soukromí versus právo na informace. Máme nárok znát detaily neuzavřených kauz jako Čapí hnízdo?
Ve zprávách Českého rozhlasu mě nedávno zaujalo, že opakovaně uváděli jméno i příjmení jakéhosi nepravomocně (!) odsouzeného českého pedofila. Dnešní právní úprava umožňuje publikaci i nepravomocných rozsudků, včetně jmen nepravomocně odsouzených osob. Nicméně asi i právního laika napadne, co když bude nepravomocně odsouzená osoba později uznána nevinnou, kdo jí pak nahradí veškeré škody a de facto zničený život?
Vláda nyní představuje návrh právního předpisu, jímž se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů.
S kritikou především novinářské veřejnosti se setkalo ustanovení, které se dotýká populární „stošestky“, tedy zákona o svobodném přístupu k informacím, jenž je novináři hojně používán. Zde se navrhuje: „Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé.“
To by ve svých důsledcích vedlo i k tomu, že by se veřejnost dozvěděla až o pravomocných rozsudcích. Například o „kauze Rath“ by se dozvěděla až po pravomocném odsouzení pana exhejtmana. Tedy nyní bychom nevěděli legálně nic.
O Čapím hnízdě bychom nevěděli
Jak správně upozornil spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek, navrhovaná změna by mimo jiné dopadla i na kauzy, jako je vyšetřování Čapího hnízda evropským Úřadem pro boj proti podvodům (známý OLAF).
Veřejnost by se o ní prostě dozvěděla, až by byl pan Babiš odsouzen. Všichni cítíme, že by to bylo hodně podivné. Stranou ponechme mimoprávní rovinu, že v české kotlině se nic neutají, takže modelově o Rathově či Babišově cause by se veřejnost patrně dozvěděla dříve „tak nějak méně formálně“.
Vsuvka – nedávno mi vyprávěl jeden můj bývalý student, dnes advokát, že jeho klientovi, nejmenovanému lokálnímu politikovi, ani ne třicet minut, co vyšel z výslechu na policejní stanici, mu již volala novinářka z celostátního deníku. Odkud se o kauze dozvěděla, to ví asi jen patron novinářů sv. František Saleský.
Střet práv
Je jasné, že zde dochází ke střetu dvou práv – práva na ochranu soukromí versus práva na informace. Aby to nebylo jednoduché, oboje jsou to práva ústavní, tedy té nejvyšší právní síly. Navíc se do tématu legitimně promítá též i právo na spravedlivý proces. Neobjektivní, ale vlastně i „objektivní“ informování o trestním řízení ho může taktéž relevantně narušit.
Jediným správným řešením je nalézt rovnovážný stav mezi citovanými právy. Kloním se ke zlaté střední cestě – obecně zakázat poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, de facto, jak to navrhuje vláda, avšak s dodatkem, že pokud si to žádá opravdu silný veřejný zájem, tak je možné v mimořádných případech o věcech informovat.
Samozřejmě již slyším čtenáře: A co bude ten mimořádně silný veřejný zájem? Inu, to musí rozhodnout dle parametrů konkrétního případu soud, jinak to v právním státě ani nejde.
Sečteno a podtrženo, musí rozhodovat soudy, ne ulice.
