nahoru

Kritizovat Marxe za hrůzy komunismu je stejně scestné jako vinit liberální ekonomy z vražd Pinochetova režimu

Pavel P. Kopecký9. května 2018 • 13:02
Karlu Marxovi odhalili 5.5.2018, celých 200 let od jeho narození, v jeho rodném Trevíru kontroverzní sochu
Karlu Marxovi odhalili 5.5.2018, celých 200 let od jeho narození, v jeho rodném Trevíru kontroverzní sochu
• foto: 
ČTK

Rozličnými režimy nesčetněkrát zneužitý Svátek práce se letos v máji potkal s dvoustým výročím Karla Marxe (1818–1883). Výročím narození nesčetněkrát (re)interpretovaného, ba zneužitého myslitele.

Nejvýznamnější rodák západoněmeckého Trevíru, jenž se k němu (jistě i z komerčních pohnutek) hrdě hlásí, byl připomenut jak se patří. Zeširoka. Oficiálními oslavami, konferencemi a semináři, knížkami nebo novinovými články. Některé texty či vystoupení pějí ódy (připomíná se jasnozřivost Komunistického manifestu pro soudobý kapitalismus), jiné nemohou jednomu z nejchytřejších lidí 19. století přijít na jméno. Z toho nebo onoho úhlu – ač nezřídka při snaze o opak – dokládají, že si odkaz německožidovského intelektuála pro veřejný život svůj význam uchoval.

Pozoruhodnější mi ale přijde jiná obsahová rovina některých (ne)relevantních žurnalistických příspěvků. Jejich tvůrci nemohou za živého či mrtvého boha unést, že v rodném intelektuálově městě mu odhalili z Číny darovanou sochu a Marxův odkaz uctil sám předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Kritika glorifikujícího aktu klesla občas pořádně hluboko. Jak se mohlo stát, že moderní konzervativec vyslovil uznání radikálnímu levičákovi, „otci komunismu“?! Vždyť jde o „urážku čtvrtiny občanů Evropské unie“, kteří „trpěli komunistickým útlakem, jejž pro ně Marx symbolizuje“!

Pozoruhodný život namyšleného filosofa Karla Marxe, autora Kapitálu a komunistického …

Jsou snad ekonomičtí liberálové vinni vraždami Pinochetova režimu?

Pikantní na citovaném postoji je, jak se právě z něj řine totalitní myšlení. Nevím jistě, kterak čtenářům, leč autorovi tohoto komentáře nikdy dvakrát nehovělo, mluvil-li za něj bez svolení někdo cizí. A když dotyčný „přesně věděl“, co si o tom kterém problému myslí.

Dovoluji si však dodat podstatnější úhel pohledu. Našly by se zástupy z oněch pětadvaceti procent občanů EU (o zbývajícím segmentu nemluvě), jež bývalý režim jako epochu útlaku nevnímají. Nebo pokud, jak doufám, naopak ano, nespojují si jej s osobou Karla Marxe. Dávno, dávno mrtvého rozumáře a ideologa, jejž potkalo mnohé pronásledování konzervativních mocenských struktur. Zemřelého v bídném exilu.

Ke scestnosti černobílé novinářské pravdy, co prakticky neodděluje Marxe od Stalina, Mao Ce-tunga nebo Pol Pota, by se dalo vynajít argumentů až běda. Mezi ně by mohla náležet víceméně tatáž „logika“, jen dejme tomu aplikovaná na pionýry ekonomického liberalismu. Vždyť vzdělanci z počátku předminulého století jsou zde nezbytně vinni podílem na stabilizaci vražedného Pinochetova režimu, jenž po státním převratu poskytl hospodářský „polygon“ Friedmanovým žákům.

Program karlovarského filmového festivalu: dramata, komedie, horory, vybere si každý

Marx jako Rousseau aneb F. L. Věk

Prolétla mi však hlavou barvitější, lépe srozumitelná paralela nejen (!) k dotčené nesnášenlivosti. Úkaz z počátku československé normalizace, pamětihodný obraz z Filipova seriálu F. L. Věk, vzniklého na motivy Aloise Jiráska, z něhož si mimochodem minulý režim také bez obtíží učinil „svého“ romanopisce „soudruha Jiráska“, byť šlo o jednoznačného konzervativního nacionalistu.

Nechme však Nejedlého s jeho snahou udělat komunisty pomalu i z Husa či Smetany spát. V dotyčném televizním příběhu se ústřední hrdina myšlenkově utká s představiteli tradiční habsburské byrokracie. Jsou to agresívní „mudrcové“, kázající (kde u nás jinde než v hospodě), že veškerá krev prolévaná toho času v revolučním „Frankreichu“ padá na hlavu zemřelého filozofa Rousseaua. Když si nesvedou poradit s protiargumentem, že takhle by se daly soudit hodnoty křesťanství dle řádění davu o bartolomějské noci, melou si jen dále svou. A začnou na Věka donášet vrchnosti! Jestli třeba není tajný jakobín nebo prostě podvratný živel. Ovlivněný možná proruskými weby, totiž, co to povídám – knihami démonizovaného nepřítele…

Vladimír Pikora: Koláče bez práce aneb Od Marxe k základnímu nepodmíněnému příjmu pro …

My a oni

Dějiny se vážně opakují. Stejně jako to naznačuje příběh z národního obrození, co se slovy o cenzuře a „zakázaných myšlenkách“ nevymezoval ani tak vůči minulosti, nýbrž nastupující přítomnosti. V ní hromada lidí našla svoje místo díky nehybnosti i přehlednosti „socialistického biedermeieru“. Aby se po Listopadu s radostí vyvinila rozdělením na „my a oni“.

Jenže teď jim zaběhaný rozumový poklid opět berou. „Oni“, emigranty zvoucí „marxisté“ v Bruselu, případně „oni“, Babiš s jiným Filipem. Nejspíše jim nezbude než v českém myšlenkovém rybníčku zase zmateně zapadnout do hospody…

V Německu staví pomník Marxe. A co Hitler?
Jiří X. Doležal 13. dubna 2018 • 18:48

V Německu staví pomník Marxe. A co Hitler?

Lovkyně bojovníků Boko Haram: Z obyčejné vesničanky se stala nigerijská superhrdinka

Pavel P. Kopecký


Klíčová slova: Karel Marx, oslavy



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,960
22,740
29,130
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější