V Norsku, působí jakobínská společnost, jež pod názvem Barnevernet krade lidem děti a předává je do ústavů či kam. Ke krádeži dochází vždy, když si tito jakobiáni vzpomenou, že v některé rodině není dostatečná péče o dítě, a někdy si to ani vzpomenout nemusí, stačí nápad sám. Norsko sice není členem Evropské unie, přesto se jeho sociální politikou unijní země často rády inspirují.
Toto násilí úřadů na občanech a dětech se halí do kabátce „sociální péče“. Je to hodně vyšinutý extrém teorie, že o vše lidské je třeba sociálně pečovat, že stát a jeho chapadla jsou pro dobro lidí rozumnější, protože vědí lépe, co dobro je.
Když bylo v Československé socialistické republice právě patnáct miliónů občanů, napsal jistý slovenský básník novopečenému kojenci verše: „Ešte ani nemáš toľko tužieb, koľko štát už pripravil ti služeb.“ Toho je Barnevernet exemplárním příkladem.
Lidé se nerodí pro sebe, ale pro stát. Přičemž stát má obvykle podobu smečky nemilosrdných babizen, před jejichž pomocí se v hrůze prchalo, jak si to sami pamatujeme ze starých časů komunismu.
Otázka, jestli to ví EU, je zbytečná. Ví, četla a souhlasí.
