Na začátek tohoto měsíce připadá kulaté výročí. 1. října 1987 Dánsko jako první země na světě uznala možnost sňatku mezi osobami stejného pohlaví. A teď – jako další v řadě – to v tyto dny umožnilo Německo.
Debata o to, zda jde v případě manželství osob stejného pohlaví o milník v pokroku lidských práv, nebo je to zásadní nepochopení instituce manželství a popření přirozenosti, trvá ale stále.
I když žijeme, aspoň v západním světě, v dost sekulárním prostředí, argumenty proti se opírají často o tradice náboženských komunit. Přes jiné rozpory, které mají mezi sebou, se – pokud jde o homosexualitu a homosexuální chování – dost často shodnou.
Takzvaná abrahámovská náboženství, tedy judaismus, křesťanství a islám, považují sexuální vztahy mimo heterosexuální manželství, tedy i sex mezi partnery stejného pohlaví, často za něco nepřípustného. Existují tu samozřejmě výjimky, a to jak mezi teology, tak v širokých vrstvách věřících. V křesťanství se setkáme s širokou škálou postojů, od fundamentalistů, kteří o homosexuálech mluví jako o „sodomitech“, přes ty, kteří nepovažují homosexualitu (nejspíš vrozenou) za hřích, ale nesouhlasí se sexuálním životem těchto lidí, až po liberály. Ti nepovažují biblické výroky o sexuální morálce za vždycky relevantní. Podle nich se Bible ani nemohla k homosexualitě vyjádřit, protože ve starověku ji nikdo jako orientaci neznal a homosexuální chování se považovalo za individuální zvrhlost.
Stoupenci judaismu a hlavní proud protestantismu jsou tu tolerantnější než třeba katolická církev.
Reformní judaismus, největší proud judaismu mimo Izrael, začal ve svých synagogách umožňovat náboženské sňatky osob stejného pohlaví. Jewish Theological Seminary, považovaný za vlajkovou instituci konzervativního judaismu, od roku 2007 přijímá i z řad homosexuálních a bisexuálních osob. Dva roky předtím schválila sňatky osob stejného pohlaví The United Church of Christ. Anglikánská církev je v názoru rozdělena.
Pokud jde o islám, tam je problémem už samotná homosexualita, natož aby se mluvilo o nějakých legálních svazcích. V zemích, jako jsou Eritrea, Gambie, Mauretánie, Nigérie, Súdán, Írán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, hrozí až trest smrti. Jinde je ilegální a provinilec může dostat roky vězení a další tresty.
V Rusku je sex mezi osobami stejného pohlaví legální od roku 1993. V roce 2013 začal platit zákon o zákazu propagace netradičních vztahů mezi dětmi a mladistvými. Ruskou propagandou je Západ líčen jako oblast propagace úchylnosti, kam zahrnují i homosexuální vztahy.
Je samozřejmě třeba rozlišovat mezi tolerancí homosexuality a uzákoněním registrovaného partnerství a manželství. To je záležitost psychologická a má nějaké právní dopady. V podstatě se jedná hlavně o problém jazykový. Jde spíše o to, jaká práva oddané či registrované osoby získají, než o to, jak se tomu říká. Z praktického hlediska sňatek představuje zjednodušení, protože není třeba vytvářet různé další smlouvy mezi partnery a položky, co všechno se smí. Proti tomu stojí tradiční pojetí, které manželství popisuje jako smlouvu mezi mužem a ženou a snahu definovat ho jinak považuje za zmatení pojmů, popřípadě narušení „přirozeného řádu“.
Faktem ovšem je, že v případě člověka je obtížné určit, co je to ten přirozený řád, protože člověk není zvíře a žije současně ve světě, který sám vytváří, a to se týká i práva. Diskutovat se tak může spíše o prospěšnosti a důsledcích, ne o abstraktních otázkách přirozenosti. Lidská historie se svým mnohoženstvím a tradicí královských levobočků a prostitucí tolerovanou i církví ve středověku ukazuje, že praxe a normy bývaly někdy docela pružné. Zda je to dobře, nebo špatně, je na jinou úvahu.
Pokud jde o samotné Německo, ve skutečnosti se oproti současnému stavu mnoho nemění. Jak připomíná deník Die Zeit, v minulosti již byla právní rovnost mezi sňatky a registrovanými partnerstvími z velké části realizována. Například v roce 2005 bylo do značné míry přizpůsobeno právo na výživu, byla schválena možnost adoptovat nevlastní dítě partnera a životní partneři mohli být zařazeni do pozůstalostního důchodu. V roce 2010 Spolkový ústavní soud rozhodl, že životní partneři by neměli být znevýhodněni dědickou daní. Od roku 2013 mají partnerství registrovaných životů výhody manželů. V roce 2014 byl učiněn další důležitý krok, když homosexuální páry mohly po určitém přechodném období adoptovat nejen vlastní, ale také adoptované děti druhého partnera.
