Bible je nejlepší filmový scénář na světě, ale epizoda souboje Davida s Goliášem se autorovi mimořádně vydařila. Malý a slabý musí bojovat na život a na smrt proti silnému a svou šikovností ho přemůže. Tomu žádný divák neodolá. Toho se nedokážeme nasytit.
Goliáš dostal výprask, je ringovým rozhodčím odpočítaný do deseti a naše srdce je naměkko. Dobro nakonec zvítězilo. V kině a na obrazovce porážejí smělí a odvážní Davidové silné, mocné, vlivné Goliáše. A u nás, v obyčejném životě, naopak. Goliášům s jídlem roste chuť a s vítězstvími pěsti. Zachutná jim moc. A milují náš strach. Nejlepší je postavit se Goliášům včas na odpor. Jenže kdo by to měl udělat?
Téměř vždy se shodneme, že někdo jiný než my. Ale nikdy není jisté kdo. Když bude stejně silný, tak se jenom nahradí Goliáš Goliášem. Anebo nějaký šikovný David? To je sázka na nejistotu. I v bibli vyhrál jen jednou a dodnes jsou z toho faráři a věřící ve vytržení.
My Slováci jako národ máme štěstí, že nepřekypujeme Goliáši. Ale co je zajímavé, ani odvážnými šikovnými Davidy. Máme své lokální junáky upečené podle receptu Juraje Jánošíka.
Jánošík byl David i Goliáš v jedné osobě. Po bábině hrachu Jánošík proklouzl ze Starého zákona do Nového. Tam už nepotřeboval valašku ani Davidův prak. Stal se slovenským Ježíšem Kristem. „Dej bohu duši a mně dukáty,“ je text starozákonní. „Když jste si mě upekli, tak si mě i snězte,“ to je už novozákonní evangelium.
Jánošík zvítězil tím, že se nechal od Goliáše porazit. A tím, jak se nechá zajmout a oběsit, je náhle v jiné lize. Mimo kategorie dobra a zla, spravedlnosti a křivdy, zákona a zločinu. Je mimo ně a nad nimi. Stává se šéfem neziskové organizace Láska, s. r. o.
Juraj Jánošík — náš David i Goliáš — předtím. A potom slovenský nesvatý svatý.
