Každé zasedání vyšetřovací komise ve věci policejní reorganizace a jejích příčin připomíná slavný výrok Olivera Cromwella, který řekl, že když zasedá parlament, nemůže si být nikdo jist svým majetkem a svou svobodou. Tři setkání parlamentních zástupců vyšetřovací komise nás opravňují říct první závěry. Shrňme je do tří bodů:
1. Komise absolutně k ničemu nedospěje, protože od prvního okamžiku je z ní tragický „odtok“ informací směrem do médií. Minimálně dva ze sedmi poslanců se už v kuloárech ani netají, že jsou-li fakta v rozporu s jejich politickými záměry, tím hůře po fakta a šup s nimi do novinářských notýsků.
Hned druhý den po zasedání komise se v babišovských médiích objevují fakta a interpretace událostí, jež – podle svědectví jiných členů komise – mají k realitě jako voda k vodce. Základ může být stejný, ale ta chuť a ten účinek… Stručně řečeno, výsledky práce komise se staly součástí politického boje před říjnovými krajskými a senátními volbami. Právě dezinformační šumy se stávají pravým výsledkem a smyslem práce tohoto sněmovního uskupení.
2. Jsme svědky manipulativní hry policistů a státních zástupců, která se opírá o zaujaté komentáře k přepisům odposlechů z různých vyšetřovacích spisů a analýz. Už třetí měsíc tímto způsobem určití policisté destabilizují společenskou situaci a naprosto jim to prochází. Opět to dokládá, že Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), prošetřující mj. úniky informací ze spisů, je impotentní organizace.
Stát se podobné věci například ve Francii, třikrát týdně si zvou k podání vysvětlení policisty typu Šlachty nebo Komárka, dokud neskončí s praxí destabilizace vnitropolitické situace. V GIBS avšak pracují profesionální sráči, kteří větří, že po příštích volbách může Babiš posílit, a bojí se odvetných opatření, jež je mohou postihnout.
Policisté nemusí mít takový bystrozrak, aby věděli, že v Česku vznikl neoficiální politicko-prokurátorsko-mediální komplex pod vedením Andreje Babiše. Postavit se mu znamená být přesvědčen o své práci anebo taktizovat. Hoši z GIBS, BIS a dalších dobře placených organizací však zvolili postoj blízký „vstřícné předposranosti“ a čekání na to, které větry převáží.
3. Třetím nebezpečným trendem v souvislosti s prací vyšetřovací komise jsou obludné manipulace ze strany médií, lhostejno, jestli jsou v rukou Babiše, nebo veřejnoprávních koncesionářů. Vesměs sametově je drží pod krkem policisté a státní zástupci, kteří jim pouštějí informace a odposlechy ze spisů a analýz navozujících atmosféru posledního soudu.
Zvláště odpudivě v tom vynikají Lidové noviny, jež se staly oficiálními vykladači babišovské cesty k ovládnutí bezpečnostních složek. Způsob, jímž míchají dohromady náhodné odposlechy, informace z vyšetřovacích spisů a tzv. Šlachtovy zprávy, jim dávají monopol na výklad jako svého času Rudému právu.
