Jedenadvacetiletý tichý obraběč kovů Jan S. ze Spáleného Poříčí byl odchycen na cestě do Sýrie, kde se chtěl přidat k Islámskému státu. Islámský radikalismus se stává módní memetickou infekcí, která přitahuje i deprivanty bez jakýchkoliv vazeb na islám.
První případ v historii! Policie zadržela a umístila do vazby jedenadvacetiletého nenápadného mládence z Plzeňska. Má za sebou pohnutý osud. Už v lednu ho zadržela turecká policie, když chtěl z tureckého letiště odletět do Sýrie. Svěřil se policistům, že se tam chce přidat k IS. Proto jej Turci poslali šupem zpět do Prahy a zde je stíhán. Případ vyvolává pochopitelnou mediální pozornost, jde o svého druhu premiéru. Přesto jde o událost, která samozřejmě musela nastat, a kterou psychologové a psychiatři očekávali už dlouho.
Radikální islám, terorismus a Islámský stát mají obrovskou mediální pozornost, jsou „in“, a „radikální islamista“ je mimořádně módní kolektivní identita. V mysli národa identita určitě „nejhorší“, nejděsivější, nejšpatnější představitelná. Prostě čisté zlo. A proto se taková identita samozřejmě stává lákavou pro frustrované deprivanty i ve většinové společnosti. Mezi mladými lidmi, kteří nevědí, co je islám, neumějí odříkat šahadu, vyznání víry, nikdy neviděli imáma, nebyli v Arábii, ale ničím víc nenaštvou své okolím, ničím víc nepřitáhnou pozornost vrstevníků a vrstevnic, než když se stanou absolutním zlem. To jim utiší všechny komplexy, kterých mají na rozdávání, a konečně to z nich udělá zralou osobnost.
Stát se islámským radikálem je ta nejvyšší a nejmódnější forma pubertální vzpoury, kterou současnost zná. Dokonce i heroin je out, na to je už veřejnost, tatínek i kamarádi venkoncem zvyklá, takže „být na heráku“ jako výraz pubertální vzpoury přestává být in. Zato být islamista? Každý den jsou v televizi, každý den jsou v novinách, prožívají opravdová dobrodružství, všichni se jich bojí, a mají sexuálních otrokyň, co penis ráčí. Takže touha stát se islamistou samozřejmě oslovuje deprivanty a frustráty i z prostředí, které nemá s islámem vůbec nic společného.
Causa islamisty Jana S. ze Spáleného Poříčí je první, ale rozhodně není poslední. I Pičín, Kozovín a Řitka mají své deprivanty, a je jen otázkou času, kdy si do Sýrie vyjedou vytvořit svou mužnou identitu i oni. Jde o aktuálně módní formu kolektivní identity, co hodně naštve fotra, stejně jako kdyby se mladý frustrovaný mládenec či panna dali k náckům, anarchistům nebo pankáčům. Proto můžeme brzy očekávat islámské extremisty i z Hrobu či Břví.
