Na mistrovství světa v hokeji jsme udolali Rusy. Druhý den ráno se v prodejnách sportovních suvenýrů prudce zvýšil prodej českých národních dresů, a do našich národních barev se převlékla dokonce i zpětná zrcátka mnohých českých aut.
Porazit v hokeji Rusy, nebo lépe řečeno Rusáky, je pořád událostí, která daleko přesahuje sportovní mantinely. Jako by Putin byl Brežněv a měl v českých kasárnách desetitisíce ruských okupantů, jako by stále domácí televizní zpravodajství začínalo devótními zprávami z Moskvy, jako by Česká republika žila v režimu sovětským politbyrem nadiktované omezené suverenity, jako by český prezident byl v angažmá moskevského loutkového divadla (i když u toho našeho dnešního to není úplně vyloučeno). Jak dlouho bude ještě trvat, než bude každá porážka ruských sportovců vnímána jako odveta za 21. srpen 1968, za okupaci, za čtyřicet let nesvobody, za několik totalitou zničených generací? Než zemře poslední pamětník té doby? Možná.
Ale možná také ne, tak dlouho to nakonec totiž trvat nemusí. Putinovo Rusko, zdá se, jako by stále lépe chápalo význam moderního marketingu. Nebo, chcete-li po staru, propagandy. Což lze velmi dobře demonstrovat na příběhu ruského motorkářského gangu Noční vlci, jenž minulý týden křižoval Českem. Silné stroje, kožené bundy, vlající vlasy zpod helem – atributy, které nám, vyrůstajícím v sovětském koncentráku, vždycky evokovaly americkou svobodu, nejlépe snad symbolizovanou filmem Bezstarostná jízda a hymnou všech motorkářů – Born To Be Wild.
Noční vlci jsou samozřejmě vším, jen ne symbolem svobody – podporuje je sám Putin a oni na oplátku bezvýhradně jeho. A společně na to jdou chytře, o čemž svědčí i reportáž Jiřího X. Doležala v aktuálním vydání Reflexu: Jak chcete pořádně a autenticky protestovat proti někomu, kdo klade kytice k hrobům vojáků, kteří na našem území padli při bojích proti Hitlerově zrůdné třetí říši?
Ruská propagandistická hra na „motorkářskou“ svobodu je sice tragikomická, ale nemíjí se účinkem. Jistou část našeho národa může spojení piety a drsných chlapíků na silných strojích fascinovat, možná i dojímat. Což si například uvědomil i jihomoravský hejtman Michal Hašek, jenž si s nimi pořídil hromadnou fotku. Trošku ho sice první mediální reakce na její zveřejnění vyděsily, ale určitě ne na dlouho – kdo touží být Putinem jižní Moravy, jistě mu spojení s tím pravým, moskevským, uškodit u voličů příliš nemůže.
A co si máme se spanilými jízdami moskevské propagandy počít my ostatní?
Buď doufat, že Amerika po Obamovi odsune své dosavadní hlavní programové priority (korupce, genderová rovnost) a znovu se stane tou velmocí, jakou si pamatujeme z dřívějších dob. Včetně divoké a nespoutané svobody, která vyrazí do světa bez podpory a posvěcení pochybných politických autorit. Nebo že Rusko za týden porazíme na jeho vlastním ledě ve finále mistrovství světa v hokeji.
Těžko bohužel říct, co je reálnější.
