Stejným tempem, jakým bobtná celkový objem informací, cizelují tajné služby svou schopnost je analyzovat, třídit a selektovat. Zbývá už jen dokázat pracovat s předstihem – předjímat budoucnost. Nestačili jste ještě jaksepatří pojmout zlý úmysl, a na dveře již klepou – to nenápadní muži v civilu k vám přišli se zatykačem.
George Orwell kdysi vymyslel termín „myšlenkový zločin“ (thoughtcrime). Ve filmu Stevena Spielberga Minority Report je popsán systém Precrime. Děj se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti, v níž policie pomocí tohoto systému beze zbytku vymýtila zločinnost tak, že čte myšlenky lidí, kteří ještě sami netuší, že jsou potenciálními narušiteli zákonů.
O zavedení čehosi obdobného dnes sní tajné služby celého světa. Snaží se předvídat, zdali v podvědomí nějakého studenta prestižní univerzity pocházejícího ze slušné muslimské rodiny nedřímá potenciální džihádista. Ve kterém okamžiku to v jeho mozku sepne, zajiskří a on se vydá mezi davy lidí opásaný výbušninou? Jak rozeznat dovolenkáře, jenž se nedávno jen tak šplouchal v teplých mořích Blízkého východu, od blouznivce, který se nechal svést ideologií mučednictví?
Bylo by rozhodně účinnější, kdyby byla nad bruselským Molenbeekem zavěšena pokročilá verze odposlechového systému Echelon, mezi jehož možnostmi by bylo vniknout do hlav občanů. Takto zpravodajci zjistili jen zpětně, že jeden z organizátorů nedávných útoků si v athénském hotelu prohlížel plány bruselského letiště.
Post factum by jistě většina shledala správným, kdyby na základě takového náhlého zájmu o podezřelé internetové stránky jednotka těžkooděnců zavčas vtrhla do hotelového pokoje a budoucího teroristu na místě zneškodnila. Jenže v on-line režimu čili v reálné době by takový postup asi mnoha lidem připadal jako do nebe volající porušování lidských práv.
Jsou země, jež ve věci dohánění a předhánění budoucnosti pokročily mnohem dál než trudnomyslný Západ. Třeba takové Rusko dnes běžně zachycuje myšlenkové zločiny „ve stadiu úmyslu“. Množí se zprávy o trestním stíhání bloggerů a uživatelů sociálních sítí. Někdo postnul zprávičku o nepovoleném shromáždění a byl zatčen – nevadí, že shromáždění se konalo tisíce kilometrů od bydliště narušitele. Někdo jiný zavěsil na Facebooku nepříliš uctivý komentář o osvobození Krymu, aniž by ho opatřil povinnou formulkou, že „Krym je náš“. 
Další přetiskl čísi karikaturu prezidenta, leč se od ní výslovně nedistancoval. Množí se údaje o soudním stíhání kvůli urážce citů věřících či kvůli podněcování nepřátelství mezi národy zbytečným hloubáním o jejich tradicích a mentalitě, nebo dokonce za historická rozjímání. Ten poslední zločin totiž spadá pod paragraf „pokus o falzifikaci dějin“, který v trestním zákoníku bezprostředně sousedí se zločinem extremismu.
Budete se smát, ale jemnocitu ruských zpravodajců neušly ani nespokojenost s bouráním historické zástavby či s kácením městských parků, neboť zakládají silný důvod k podezření z protirežimních nálad a z politické nespolehlivosti. Logika je přímočará: kdo si dnes na internetu dělá šoufky z prezidentova majestátu, zítra nejspíš půjde na zteč Kremlu v čele s Alexejem Navalným a v žoldu Bílého domu.
Ruské zpravodajské služby rutinně sledují výpisy volaných osob, přehledy vašich dotazů ve vyhledávacích systémech, seznamy nákupů pomocí kreditních karet a protokoly bankovních převodů. Snaží se pracovat v předstihu, a přibližují tím obzory nové totality. Mýlí se, kdo si myslí, že lid nepřipustí pošlapávání demokratických norem. Dnes nepřipustí a zítra o nich už nebude mít ani páru. Naturální výměna svobody za bezpečnost se odehrává před našima očima.
Internet a sociální sítě, které se ještě donedávna pokládaly za prostor nespoutané volnosti, se staly v Rusku hájemstvím zpravodajců a lovištěm pro odchyt nespokojenců. Po přijetí Zákona o zavedení trestní zodpovědnosti za extremistické výzvy na internetu, podepsaného prezidentem Putinem již v roce 2014, je stíháno zhruba 200 trestných činů kvalifikovaných jako „aktivismus na internetu“.
Opravdovým minovým polem se stala sociální síť Vkontakte, zdroj největšího počtu trestních řízení. Někteří zoufalí zakladatelé populárních sítí již museli prodat svůj byznys se ztrátou a navždy opustit nevlídnou otčinu.
Technické zaostávání Ruska zatím neumožňuje analyzovat „velká data“, jež by zahrnovala veškerou rozmanitost elektronické komunikace. Na předpotopní úrovni zůstává také bezhotovostní platební styk. Větší část Ruska funguje stále v režimu off-line, jako za cara. V minulosti si Sovětský svaz podobnou cestu negramotnosti a dobové neadekvátnosti již vyzkoušel, i když na nižší technologické úrovni. Zatímco bezpečnostní orgány bojovaly s kopírovacími stroji, nepřátelskými hlasy a strojopisnými vydáními Mistra a Markétky, země si nevšimla, že spěje k technologickému a ekonomickému debaklu.
V rukou různých režimů mohou technologie mít různou účinnost. Kupříkladu Čína již určitou dobu kráčí cestou naznačenou ve filmu Minority Report a vyvíjí sledovací technologie v duchu systému „Precrime“. Největší státní vojenskoprůmyslová společnost China Electronics Technology Group, jejíž investice jsou u nás nadšeně vítány, dostala státní zakázku na odpovídající software. Na základě shromažďování a zpracování údajů o pracovním nasazení, koníčcích, spotřebitelských zvyklostech a jiných vzorech chování program dokáže předjímat zločiny typu korupčního jednání a teroristických aktů dříve, než se skutečně odehrají.
O svých občanech úřady chtějí vědět všechno: kdo, komu a co esemeskuje, jaké zastávky veřejné dopravy pravidelně používá, kolik a jakého paliva tankuje do svého auta, kam jezdí, v kolik a s kým jde do postele, čím, kdy a za kolik plní svou ledničku, jaké léky nakupuje, jaké nemoci ho sužují. I nepříliš bystrému pozorovateli snadno dojde, že objekty sledování nejsou pouze „potenciální teroristé“, nýbrž každý občan – stačí, aby jen jeden nepatrný povahový rys osobnosti, vzdálené příbuzenstvo nebo nevšední koníček zavdali důvod k podezření z nedostatku oddanosti. Proč, dejme tomu, se tak rád dívá na hollywoodské filmy, a dokonce je stahuje z torrent trackerů? Proč je v jeho nákupním košíku takový velký podíl zboží z dovozu? Nesvědčí to náhodou o jeho devótní zálibě v zahraničních výrobcích nebo, chraň bůh, přímo o poklonkování Západu?
V lidech se mimoděčně tříbí určité univerzální vzory chování, které společnost pokládá za bezpečné, neškodné, a proto jedině přípustné. Ti, kdo zcela nepasují do „bezpečných standardů“, budou novototalitní společností vyselektováni již na vstupu coby potenciálně nespolehliví.
Nesnadno pak budou shánět zaměstnání, o kariérním růstu nemluvě. Nedivte se potom chování „vítacích Číňánků“ v době návštěvy jejich vůdce v Praze. Jsou to skrz naskrz prolustrovaní lidé podrobení celoživotním prověrkám přísnějším než detektor lži. Jsou čistí jak sklíčko a šťastní na jedno brdo, neboť nebýt šťastný zavání vzdorovitostí. Přicházejí z budoucnosti a nechápou, proč tak nesmyslně lpíme na svém neprůhledném soukromí.
