Co s námi dělá komunikace na internetu? Žijeme v lepší, nebo horší společnosti než před ním? Ján Simkanič je výkonným ředitelem společnosti Internet Info a jedním z nejpronikavějších expertů na internetovou komunikaci.
Jakási neviditelná informační zeď nás obklopuje 24/7 a my se do ní můžeme kdykoliv připojit svými chytrými telefony a počítači. Jaký vliv to podle vás má na kvalitu demokracie a kvalitu vládnutí u nás, v západní Evropě a USA?
Nevím, jestli se dá mluvit přímo o informační zdi. Zeď je pevná a neprostupná, zatímco tok informací je stále chaotičtější, neuspořádanější, narušuje ho stále více zdrojů a taky lze mnohem snadněji najít lepší či horší alternativu. Nicméně necháme-li stranou metafory, můžeme říci, že ve veřejném prostoru k proměně komunikace vlivem nových komunikačních a informačních prostředků dochází.
Z pozitivního hlediska směrem k názorové pestrosti, k větší a snadnější veřejné kontrole, snadnějšímu prosazení výklenkových aktivit. Negativním důsledkem je větší zvulgárnění, podléhání prvosignálním impulsům, těžká rozlišitelnost důvěryhodnosti zdrojů a setření rozdílů mezi fakty a dojmy. Zatímco dříve média fungovala jako filtr zpráv, jenž jim dodával na věrohodnosti, dnes tento jejich význam slábne.
Mají sociální sítě vliv na radikalizaci společnosti?
Těžko se dělá nějaký jednoznačný závěr. Jak víme z historie, revoluce i války se děly i bez sociálních sítí, takže vždy lze skončit u toho, že jsou jen jiným prostředkem k vyjádření reálných pocitů, jevů či situací, nikoliv jejich příčinou. To, co se dřív dělo na ulici či po hospodách, dnes zkrátka můžeme sledovat on-line a nonstop. Objevují se studie, které docházejí k závěru, že negativní a šokující informace mají tendenci se po sociálních sítích šířit rychleji než ty pozitivní a uklidňující, stejně tak je celkem zjevné, že pozornost si díky sociálním sítím získávají extremity, které by dříve byly omezeny jen na jednu hospodu.
Bohužel, těmto bizarnostem věnují stále větší pozornost média a jejich vliv tak zesilují, místo aby ho tlumila. Podle mě je to jedno z jejich největších selhání. Dokud totiž extremity zůstávají jen ve svém vyhrazeném prostoru, ventilují se celkem neškodně a možná i eliminují to, aby se projevené emoce přelily do reality — všichni si zanadávají, ale tím to končí. Jakmile však dostanou legitimitu z další, neutrální strany, může mít společnost problém. To se dnes částečně děje. 
Na diskusních fórech a na sociálních sítích vidíme nárůst nenávistných projevů a šíří se neuvěřitelná míra negativismu, nezdvořilosti. Jsou to projevy reprezentativní pro společnost, v níž žijeme?
Vzorek diskutujících v diskusních fórech určitě není reprezentativní, přesto svůj význam má a nelze ho podceňovat — už proto, že je schopen dalšími zdroji a mediálními prostředníky nabalovat další pozornost. Problém je, když si společnost začne myslet, že se o reprezentativní obrázek skutečně jedná, a když se mu začne přizpůsobovat v míře větší než nutné — což se dnes do značné míry děje —, tím se však politika dostává zpátky na ulici.
Může se tak stát, že vliv nad veřejným prostorem budou častěji získávat ti, kdo se o něj budou nejvýrazněji hlásit. V každém případě společnost se s tím bude muset naučit pracovat.
Jedním z nejsnadnějších způsobů zviditelnění v politice a komerční sféře je hrát na emoce. Žijeme díky tomu v emociální době?
Lidská psychika se zas tak nemění — emoce vždycky hrály zásadní roli. Existuje stále více studií a analýz a pokusů, jež dokazují, že člověk je velice iracionální a snadno ovlivnitelný tvor, který se rozhoduje na základě zkratkovitých a subjektivních procesů. Nad tím nelze nikdy úplně vyhrát, pořád jsme v základu lovci a sběrači, dá se jen pracovat na tom, aby ty dopady na lidskou mysl nebyly fatální.
Je diskuse u nás, na českých sociálních sítích a na diskusních fórech, opravdu nenávistnější a primitivnější než na Západě, nebo se nám to jen zdá?
Extremity naleznete všude na světě na pár kliknutí, v tomto principu velké rozdíly nebudou. V čem se asi jednotlivé společnosti liší, je schopnost s těmito extremitami pracovat — v dobrém i zlém. Každá společnost má jiná komunikační pravidla, etiku a míru toho, co je přijatelné ve „slušné společnosti“ a co je považováno za nepřijatelný okraj — v tomto ohledu asi institucionální ukotvení západních společností budí ještě pořád o něco větší důvěru než to české.
Řada západních médií například mnohem důkladněji pracuje s diskusními příspěvky svých uživatelů než čeští vydavatelé — filtruje je, vybírá, klade důraz na věcnost a informační obohacení, zatímco česká média jsou vděčná za každé kliknutí, a dokážou proto pod svými články nechávat i otevřený rasismus a vulgarity, jak se ukazuje i v závěrech studie Člověka v tísni.
