Začíná to pálením knih, lidé jsou na řadě pak

Začíná to pálením knih, lidé jsou na řadě pak Zdroj: Wikipedia

Rusko pálí cizácké knihy. Na lidi dojde časem

A je to tady. Vzhledem k tomu, co víme o zálibách fašistických a kvazifašistických režimů, to muselo přijít. Jak nám agentury sdělují: „Vedení Vysoké hornické školy v severoruské Vorkutě spálilo na hranici na školním dvoře desítky knih vydaných s přispěním Nadací pro otevřenou společnost (Open Society Foundations) amerického investora George Sorose.“

Není překvapivé, jaké knihy teď spalují v Rusku veřejně na hranicích. Jak nám sděluje ČTK, šlo o „publikace z oboru logiky, ekonomie a dějin umění“. Podle vedení školy jsou tyto knihy nebezpečné tím, že propagovaly názory cizí ruské státní ideologii. Jaké názory to jsou, si můžeme domyslet.

Podle rozhlasové stanice Echo Moskvy nařídilo likvidaci ministerstvo školství severoruské Komiské republiky, kde Vorkuta leží. O nějaké Komiské republice (název svádí k žertovným narážkám) ve světě nejspíš nikdo nikdy neslyšel, zato teď je najednou globálně slavná. Pálení není konec, stovky dalších publikací vydaných s přispěním Sorosovy nadace mají být zlikvidovány i na státní univerzitě v dalším komiském městě – Uchtě. Texty prý „formují v myslích mládeže zkreslené chápání ruských dějin a popularizují názory, které jsou cizí ruské ideologii“. 

Nadace OSF loni v listopadu označila ruská Generální prokuratura za nežádoucí organizaci. Podle nového ruského zákona je třeba zakázat organizace, jež „ohrožují ústavní pořádek země a její obranyschopnost nebo bezpečnost“.

OSF působí ve třiceti zemích světa, ale Rusko má svá specifika. Kreml nesnáší, když někde vznikají místa, kde se myslí jinak, než se líbí současnému, nacionalistickému a fašizujícímu režimu. Totalita to ještě není. Vládci nechávají zatím na pokoji kritiky, kteří nejsou považováni za významné, takže třeba spisovatelé si píší, co chtějí, a někteří politologové si ještě pořád pouštějí na špacír rozumy odporující neomylným dogmatům papeže Putina. Existují i nezávislé noviny a další média. Na tom však tolik nezáleží, na lid působí především státní média.

Pálení knih je zvláštní symbol. U nás se nám vybaví především pálení kacířských knih v době rekatolizace, ale v moderních dějinách jím proslulo nacistické Německo.

Stalo se to v noci 10. května 1933 ve většině univerzitních měst. Hořely knihy, jež údajně šířily „protiněmeckého ducha“. To se týkalo děl Einsteina, Freuda, Manna, Remarqua, Feuchtwangera, Brechta a dalších. Mnozí z nich byli židé. Pálení v Berlíně přenášel v přímém přenosu také rozhlas. Ten sice neumožňoval vizuální zážitek, ale zase si zájemci o novou kulturu mohli poslechnout Goebbelsův projev, kde říká, že „židovský intelektualismus je mrtvý“ a studenti mají „zlikvidovat pozůstatky minulosti“.

Jako v Rusku bojují proti „zkreslenému chápání ruských dějin“, tak v Německu šlo o „čistou árijskou kulturu zbavenou cizorodých prvků“. Pořád je to totéž.

Putin se, bude-li chtít, klidně od formy takových akcí může distancovat. Je přece politik na úrovni. Podstata ale zůstane stejná. Kdo se bojí, že jeho vlastní myšlenky neobstojí, začíná pálit knihy a filmy zavírat do trezoru. To je jen předstupeň zavírání a upalování lidí. Vždycky to tak zatím bylo. Kniha je za člověka jen zástupný symbol. Rusko je prostě skutečně země, kde zítra již znamená včera. Dobrou noc, Rusové.