Evropská komise minulý týden představila návrh nové pohraniční a pobřežní stráže EU, která má přispět k účinnější ochraně schengenského prostoru a zlepšit schopnost Unie reagovat na krizové situace a velké migrační vlny. Premiéři členských států následně vyzvali své ministry vnitra, aby návrh urychleně projednali a přijali k němu postoj. Nejkontroverznějším prvkem návrhu je pravomoc Komise vyslat jednotky evropských pohraničníků, a to i v případě, kdy určitý členský stát není schopen nebo ochoten situaci sám zvládnout.
Dlouho na sebe nenechaly čekat ohlasy, které plán vítají jako vytouženou spásu Schengenu, jehož vnější hranici konečně bude možné efektivně chránit, i když to státy jako Řecko nebo Itálie nezvládají, nebo dokonce nechtějí zvládat. Současně se ozvali i ti, kteří zavedení pohraniční stráže EU s právem zasahovat považují za naprosto nepřijatelné vstupování do suverenity národních států, další krok Komise na cestě k obludnému superstátu.
Co je tedy pravda, co iluze a co ideologická dezinterpretace?
Státy na hranicích Schengenu jsou povinny zamezit vstupu komukoliv, kdo nemá platné cestovní doklady, vízum nebo jiné povolení k pobytu. Proto musí národní pohraniční a pobřežní stráž provádět důkladnou ostrahu hranic v celé její délce a kontroly na hraničních přechodech. Pokud někdo překročí hranice bez povolení, musí být zadržen a následně navrácen mimo území EU.
Z těchto pravidel však existuje jedna zásadní výjimka, a tou je azyl. Pokud kdokoliv požádá o mezinárodní ochranu, ať už tak učiní ve vnitrozemí, na hraničním přechodu, v teritoriálních vodách, nebo v tranzitním prostoru na letišti, musí být přijat k identifikaci, odevzdání otisků prstů, a pokud je jeho žádost přípustná a daný stát příslušný, musí jeho žádost posoudit. Když se ukáže, že na azyl nárok nemá, musí být navrácen.
Realita je ale poněkud divočejší. Běženci, kteří v letošním roce vstupují do Evropské unie nejčastěji přes Řecko, zde o azyl požádat nechtějí. Řekové to vědí a jsou rádi, jinak by od začátku roku měli přes 800 tisíc žadatelů na svém území. Prakticky všichni tak Řeckem pouze projdou, často i bez toho, aby je tamní úřady identifikovaly a odebraly jim otisky.
V důsledku jsou na pochodu Evropou statisíce běženců, azylové systémy jednotlivých zemí kolabují, státy stavějí ploty, znovuobnovují kontroly na hranicích mezi sebou a debatuje se o tom, zda Schengen vůbec přežije do konce příštího roku. Jak by s tím vším mohla pomoci nová evropská pohraniční a pobřežní stráž?
Ať už bude ochranu řeckého pobřeží provádět kdokoliv, ať už to budou společné policejní jednotky, nebo třeba vojenská námořní flotila EU, výsledek bude stále stejný: každého, kdo se dostane do řeckých teritoriálních vod a bude zdálky volat kouzelné slovíčko „azyl“, budou muset dle platné legislativy přijmout na řecké území a zahájit s ním řízení.
Tedy bez ohledu na to, kdo a jak bude pobřeží v Egejském moři „chránit“, zásadní snížení počtu příchozích migrantů to nezpůsobí. Striktní a přísné dodržování platných pravidel by však mohlo zabránit sekundárním pohybům z Řecka dále do EU. To by vyžadovalo, aby všichni příchozí byli nejprve v připravovaných „hotspotech“, neboli přijímacích zařízeních, zajištěni, tj. omezeni na svobodě.
Následovat by měla jejich identifikace a oddělení těch, jejichž žádost o azyl není přípustná, protože pocházejí z tzv. bezpečné země původu, přicházejí z bezpečné tranzitní země, nebo mezinárodní ochranu již dostali v jiné zemi. Tito lidé budou považováni za nelegální migranty a bude zahájeno řízení o jejich navrácení. Žádosti všech ostatních musí být posouzeny, přičemž Komise s podporou Německa a dalších zemí prosazuje, aby tito žadatelé byli relokováni rovnoměrně do všech států EU.
O žádné omezení suverenity nejde
V každém případě by na území Řecka vznikly obrovské statisícové tábory pro třídění, navracení a relokování migrantů, kteří přes Balkán chtěli jen projít a tudíž svou detenci odmítají, demonstrují, sebepoškozují se a snaží se uniknout. Což je přesně to, čemu se Řecko a všechny dalších státy snaží na svém území vyhnout.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda k tomu Řecko může být novými pravomocemi evropské pohraniční stráže donuceno. Stručně řečeno, nemůže. Komise by dle návrhu sice mohla přijmout prováděcí rozhodnutí, které stanoví, že situace na určitém úseku vnějších hranic vyžaduje okamžitou akci v podobě nasazení jednotky evropské pohraniční a pobřežní stráže. Ale tato jednotka by podléhala velení místních orgánů!
A jak můžeme zastavit migrační vlnu, když lepší „ochrana“ hranic nám s tím příliš nepomůže? Musíme se zaměřit na výrazné snížení počtu běženců, kteří se do Evropy vůbec vydávají. Klíčem je vynucení spolupráce s tranzitními zeměmi, jako je Turecko a Libye, rozsáhlá pomoc uprchlickým zařízením v širokém sousedství Evropy a přiznávání azylu jen těm žadatelům, pro které je EU prvním bezpečným územím.
Radko Hokovský je výkonným ředitelem think-tanku Evropské hodnoty
