Evropa zatím nenašla reálný způsob jak, vracet ekonomické imigranty do jejich vlasti. Ještě větším problémem pro příští roky ale je, že pokud se něco zásadního v rozervaných státech Afriky a Asie nezmění, nová kola migrace budou dál roztáčet lidé, kteří už azyl v zemích Evropské unie dostali.
„Řídí-li se migrace nějakým zákonem, pak tím, že jakmile jednou migrační proudění začne, samo sebe posiluje. Vystěhovalci totiž umožňují emigrovat svým přátelům a příbuzným doma – poskytují jim informace, jak vše zařídit, ale také prostředky a v nové zemi jim pomáhají najít práci a bydlení… To má pak za následek globální migrační krizi,“ napsal už před dvaceti lety v knize The Global Migration Crisis: Challenge to States and to Human Rights Myron Weiner (1931 – 1999), americký politolog a někdejší renomovaný odborník na mezinárodní migraci, demografii a etnické konflikty v rozvojových zemích. Jeho dílo je dodnes považováno za jedno z nejlepších, které kdy bylo o migraci ve světě napsáno.
Navíc situace se od dob, kdy Weiner napsal svá slova, radikálně změnila v tom, že přenos jakýchkoli informací mezi uprchlíky a dalšími potenciálními migranty, je s pomocí moderních technologií tak rychlý, že na něj strnulé byrokratické orgány členských zemí Evropské unie nedokážou adekvátně reagovat.
Důkazem je diskuse o přerozdělovacích kvótách. Evropští politici hovoří již půl roku o přerozdělení imigrantů do jednotlivých evropských států. Nejdříve to mělo být několik málo desítek tisíc lidí, pak statisíce, ale o azyl bude podle odhadů letos na našem kontinentu usilovat kolem jednoho milionu lidí. Budou se takzvané kvóty, které navíc některé země zásadně odmítají, měnit donekonečna? A může být daleko hůř.
Oficiální celkové počty žadatelů o azyl jsou podle informací Eurostatu (Statistický úřad Evropské unie) a Frontexu (agentura EU pro kontrolu hranic a hlídání migrace) v posledních dvou letech v Unii tato: Rok 2013 – 435 190 osob, minulý rok číslo poskočilo na 626 065. Z toho bylo před dvěma lety 50 420 žádostí od Syřanů, loni už 122 790 a letos to bude jen z této válkou zničené země kolem 250 až 300 tisíc lidí. Varovná Weinerova prognóza, jak se migrační kola dál a dál roztáčejí po přesídlení uprchlíků, se ukazují jako pravdivá.
Přitom informace nejrůznějších světových organizací a zemí, kde v současnosti přebývají syrští uprchlíci, tvrdí, že v utečeneckých táborech v Turecku, Libanonu, Iráku, Jordánsku a Egyptě je pořád minimálně 3,5 milionů lidí. Další miliony bydlí mimo domov v samotné Sýrii. Pokud by v příštím a dalších letech došlo k sjednocování syrských rodin, dá se očekávat, že proud migrantů do Evropy slábnout nebude. To samé platí o Afghánistánu a některých zemích severní a části subsaharské Afriky.
Hrozivé scénáře ale nepodporují pouze války, které se ani Západu, ani Rusku, na Blízkém východě či v Afghánistánu, nepodaří zastavit. Ty si zjevně musí vyřešit národy jednotlivých rozvrácených států. Vzletná slova znějící z právě probíhající konference ve Vídni, kde se jedná o mírovém uspořádání v Sýrii, vycházejí pouze ze zbožných přání, s realitou se téměř zcela míjejí. Vidíme to už 15 let v Afghánistánu (spojenecká akce zde započala na podzim 2001) a přes deset let v Iráku.
Experti přitom upozorňují na další vážné problémy, které mohou ještě migraci do Evropy posílit. Je to možný dopad klimatických změn, tradiční problémy se zásobováním vodou a demografický i sociální tlak. Populační exploze v mnoha arabských a afrických státech a neschopnost tamních režimů zajistit přiměřený ekonomický rozvoj, vyrobily milionové masy mladých nezaměstnaných lidí, které se mohou dát do pohyby v daleko větším měřítku, než se dnes dokážeme představit.
Mnohé studie (včetně slavné knihy Samuela Huntingtona Střet civilizací) přitom předpokládají, že migrace z Blízkého a Středního východu vyvrcholí až někdy kolem roku 2025 a pak že nastane větší přesun obyvatel do Evropy z desítek afrických států (zdá se ovšem, že i tento proces je již v běhu). Připočítejme například Ukrajinu, z které v posledních dvaceti letech emigrovalo kolem 4 až 5 milionů lidí. Část z nich samozřejmě i do států EU.
Současná uprchlická krize má přitom vážné dopady na politickou scénu evropských zemí (dá se očekávat další radikalizace) a také veřejnost je mimořádně zneklidněna. Tvrdit, že uprchlická vlna nijak Evropu nezmění a že se to zásadně neprojeví na životě společnosti, je bláhové. Jenže to, co vidíme dnes, může být jen předzvěstí daleko složitějších časů.
