Pamatuje si někdo jména Mohammad Sidique Khan, Shehzad Tanweer, Germaine Lindsay a Hasib Hussain? Jsou to sebevražední atentátníci, kteří v červenci 2005 zavraždili v londýnském metru a autobuse 52 lidí a kolem 700 osob zranili. Všichni byli muslimové a hlásili se k radikálnímu islámu. Co se vlastně od té doby v Evropě změnilo, aby se podobným útokům zabránilo? V podstatě nic.
Samozřejmě, že není možné zabránit tomu, aby jednotliví teroristé nezaútočili jako v minulých dnech v Paříži. Stejně, jako se nepodařilo eliminovat muslimské šílence v březnu 2004 v Madridu. Tehdy zaútočili na vlaky a výsledek byl otřesný - 191 mrtvých a 2050 zraněných.
Po Madridu, Londýně i teď po Paříži ale vždy slyšíme velmi silná slova, co všechno se změní, aby se podobným útokům zabránilo. Jenže Evropa pořád žije v zajetí politické korektnosti, zasahují ji záchvaty multikulturalismu, a proto není ochotna řešit příčiny vražedného jednání. Většinou politici nabízejí cesty, které v tomto směru nikam nevedou. Důvodů je několik.
První, co po podobných událostech nastane, je nakonec jen omezení svobod obyčejných občanů – více kontrol, omezení svobody pohybu, problémy při cestování, odposlechy, sledování mailů i sociálních sítí. Mnoho lidí vám odpoví – pokud neděláš nic špatného, nemáš se čeho obávat. Kdo ale zaručí, že stát, justice, policie a byrokracie své větší moci nezneužije? A nevyužije.
Co je přitom potřeba udělat?
Změna ve všem
Nebát se říci, že islám (ne všichni muslimové) je náboženstvím, které šíří také nesnášenlivost a nenávist.
Západ by neměl prodávat zbraně zemím, u kterých hrozí jejich zneužití islámskými extrémisty (mezi ty patří i námi podporovaný Irák či Afghánistán).
Někteří spojenci Západu otevřeně či skrytě podporují teroristy nebo napomáhají fungování radikálních skupin. Patří mezi ně i Turecko, člen NATO (kvůli zakořeněné nenávisti ke Kurdům v podstatě pomohlo „vyrobit“ Islámský stát), Saudská Arábie či Pákistán (to je dokonce semeniště islamistů). Dovolí si ale někdo s těmito státy přerušit styky? Nedovolí.
Mešity, islámské nadace, charitativní spolky, které odmítají v západních zemích respektovat zákony a vyzývají jen k dodržování těch „jejich“, by měly být zrušeny.
Šaría by neměla být v euroatlantickém prostoru respektována a tolerována ani v náznacích.
Evropské státy by měly více regulovat imigraci. Měla by být jednoznačně výběrová a lhůty pro udělení občanství a získání nejrůznějších výhod by měly být daleko delší.
Omezení imigrace by mělo být doprovázeno změnami sociálních systémů. Ale k tomu jen tak někdo nepřikročí.
Země EU by měly mít možnost vrátit radikály všech náboženství, ras a národů do jejich domovských zemí dříve, než se někde odpálí. To, že tajné služby někoho jen sledují, nic neřeší.
A jaká bude realita?
Politické špičky budou několik měsíců připomínat, co všechno udělají. Islamisté se zatím připraví na další útoky. Až po čase hysterie po Paříži opadne, překvapí nás další teroristický útok vedený muslimskými útočníky. Pak začne politická scéna opět něco řešit…
