Emmanuel Macron

Emmanuel Macron Zdroj: Reuters

JOSEF BROŽ: Spasí Macron, Mozart Elysejského paláce, Francii?

Dělat vlny. Tak zatím vypadá snaha nového ministra financí Emmanuela Macrona na spásu Francie. Stojí na třech nástrojích, jimiž se hodlá utkat s nemocemi, jež sžírají ekonomiku galského kohouta. Nedůvěra, komplexita a korporatismus jsou podle něj těmi hlavními chorobami. Léčbu, jež hodlá Macron aplikovat, chce především zdolat dlouholetou strnulost celého francouzského systému.

Ať to stojí, co to stojí, napsal liberálně-levicový večerník Le Monde. Novopečený ministr financí Emmanuel Macron ohlásil minulý týden, že má plán. Jmenuje se to neformálně – „zákon Macron“. Ještě předtím, než byla jmenována mladá naděje Macron, přezdívaný i „Mozart Elysejského paláce“, pro svou intelektuální virtuozitu, do čela ministerstva, měl jeho předchůdce Arnaud Montebourg také svůj plán. Měl se jmenovat podobně, pouze jméno je jiné, totiž – „zákon Montebourg“.

Paradoxem nynější situace, již nyní žije celá země, spočívá ale v akcentech, nikoliv pouze v plánu. Plány jsou plány, ale skutečnost je často jiná. Zatímco Montebourg vystupoval často jako státní reformátor, Macron vystupuje obecně jako liberál, jemuž ovšem hrozí, že bude muset vzít stát rovněž do úvahy. Premiér Manuel Valls, věrný svému katalánskému temperamentu, stojí uprostřed tratoliště bitvy, jež ho stále více vede k otevřenému střetu s prezidentem Françoisem Hollandem.

Prezident, jehož popularita je stále na dně (podle posledních čísel dokonce na 15 procentech) ví, že bez levicové většiny je ohrožený přímo celý jeho politický systém. Část levičáků ale reformy silně kritizuje.

Na čem je ale vyhlášený „zákon Macron“ založen? Zatím to vypadá především jako komunikace, jehož kvalitu nelze Mozartovi upřít. Měla by to být jeho první velká opera, složená z vět, připomínající zpěvy. Projekt, znějící formálně jako „zákon na posílení aktivit a rovnosti ekonomických šancí“, je ve fázi nárysu; konečná podoba by měla být známa koncem roku. A do parlamentu jít na začátku nového roku.

Již nyní se ale ve svých zpěvech snaží Mozart v Elysejském paláci lahodit především citlivému uchu Bruselu a ve Francii části podnikatelské elity, znepokojené stavem zadluženosti a nehybností systému.

Rozbít strop, změnit mentalitu

V textu, jenž Macron podsunul do médií, se mluví vojensky o „odstranění blokády“ a poeticky o „rozbití skleněného stropu“. „Problém nepřichází od Francouzů, ale spočívá ve strnulosti systému.“ Neusiluje přitom o nic menšího, než o „změnu mentality“, jíž hodlá dosáhnout „šokem důvěry“. U zdrojů nemoci stojí tři sudičky, jež nazývá ministr nemocemi: Nedůvěra, komplexita a korporatismus. Tyto dámy brání hospodářské liberalizaci, investicím a práci vůbec. Ani v jednom bodu se zatím Francii nedaří uvolnit pracovní trh, zaseknutý v sociálních benefitech a vysoké ceně pracovní síly.

Minulé pondělí začala v Národním shromáždění diskuse nad rozpočtem Francie pro rok 2015, jehož návrh předala ve středu v kopii vláda do Bruselu k posouzení Evropské komisi. Již koncem léta se premiér Valls snažil v Berlíně a v Londýně přesvědčit své evropské partnery, že Francie je na dobré cestě, a jak ironicky poznamenávají svědkové, „prodával Macrona“ jako „hvězdu své vlády“. Bude to on, jak opakoval, kdo nastartuje v zemi ekonomický růst – doslova ji „osvobodí“ („osvobodit růst“ je svého druhu pěkný oxymoron) – a sníží deficit rozpočtu, jenž se zatím ani v dalších letech neblíží Maastrichtským kritériím 3 procent HDP (nyní je v návrhu rozpočtu 4,3 procenta, oproti letošním 4,4); tristní je to navíc v takzvaném strukturálním deficitu, jenž je v předloze stanoven na neuspokojivých 2,1 procenta HDP. Sankce, s níž se občas v kuloárech vůči Francii šermuje, pokud nesplní 3% HDP, je stále ryze hypotetická, a druhá nejsilnější ekonomika v Evropské unii, jak Francie o sobě ráda mluví (a pátá největší mocnost na světě) má stále dosti síly ovlivnit takové rozhodnutí. Nový předseda Evropské mise Jean-Claude Juncker bude jistě váhat, zda použije „atomovou zbraň“, jak napsal liberální týdeník Le Point, nebo „zda-li jen s výhradami rozpočet odklepne“.

Premiér Valls v tomto ohledu postupuje sice riskantně, ale schválení kontroverzního komisaře pro ekonomické záležitosti Pierra Moscovciho, se ukazuje paradoxně jako dobrý tah. Francie má prostě žábu na prameni.  Strategie postupu má být ohleduplná vůči Německu, jež podle posledních čísel ekonomicky také zase ztrácí. Bude to patrně jeden ze „soft“ (měkkých) argumentů proti razantnímu škrcení, a větší sladění mezi ekonomií nabídky a ekonomií poptávky.

Mozartův katalog reforem

A jaký je tedy reformní katalog „zákona Macron“? Má být představen v polovině prosince na Radě ministrů a v Národním shromáždění na počátku roku 2015. Základní rysy se mají již nyní dotknout neuralgických bodů. Vláda se chystá, dojde-li na schválení zákona, rozšířit možnosti nedělního prodeje, zejména na nádražích a „turistických zónách se silným ekonomickým potenciálem“. Zaměstnanci by měli být angažováni o vlastní vůli a získat „důležitou kompenzaci“, což znamená doslova zdvojnásobení jejich mzdy (má-li podnik více než 11 zaměstnanců). Radnice budou moci rozšířit z nynějších pěti neděl na minimálně šest (ale až šestnáct) ročně prodej v „turistických oblastech a těch s vysokým ekonomickým potenciálem“. Na základě „státního rozhodnutí“ se to samé bude týkat „nočních prací“.

Velké změny čeká dopravu autokary a autobusy, jež podle kabinetu jsou silně, doslova „drasticky“ omezeny. Vláda předpokládá uvolnění dopravy, jež byla dosud dušena státním monopolem SNCF. „Dnes není například možné, abyste mohli otevřít autobusovou linku mezi Paříží a Nantes o své soukromé vůli,“ stěžuje si týdeníku Le Point jeden z dopravců. Posílit by měly i mezinárodní linky. V jednání je i liberalizace autoškol.

Soukromé lékárny a zubaři by měli svou práci zprůhlednit (kolik dnes stojí opravdu zubní protézy nikdo neví) na jedné straně, zároveň mít ale možnost otevřít svůj kapitál s cílem „posílit síťování“ a tím i „snížit ceny“. Důraz je kladen i na větší možnosti prodeje po internetu.

Profese, zahrnující sektor justice by měly mít zjednodušenu možnost otevřít svoje kanceláře a zabývat se vlastní komerční aktivitou; přijímat zároveň do svého úvazku jednodušeji účetní profese...

Tabu mimo katalog: Podpora v nezaměstnanosti

Některé otázky, dotýkající se sociální podpory, ale stále zůstávají předmětem sporu, a doslova se na něm láme chleba. Velkým tématem je například podpora v nezaměstnanosti nebo rodičovská dovolená, dosud velmi velkorysá. Francie se v evropském kontextu (podle statistiky OECD) řadí mezi tři nejvíce protekční systémy – hned za Islandem a Norskem.

Podpora může dosáhnout až 6200 euro měsíčně a čítá 70 procent původního platu. Cenu za tuto podporu platí zejména soukromý sektor, který musí měsíčně platit až jeden měsíční plat ročně na dávky v nezaměstnanosti. Být nezaměstnaným ve Francii, zdá se, není vůbec špatné. V současném systému výplaty podpory někteří nezaměstnaní dosahují v kumulaci různých dávek až 100 procent svého původního platu. Podle ekonoma Pierra Cahuca je ale největším problém práce touto kategorií lidí – v nabídce kurzů nebo adaptace na novou profesi.

Snížení dávek a restrikce pro nezaměstnané by ovšem nemuselo nutně vést ke zlepšení systému, již nyní je Unedic, asociace vyplácející podporu, zadlužená – její čítá na 4 miliardy euro v letošním roce. Bez ekonomické konjunktury, a za současné vysoké nezaměstnanosti, jež oficiálně postihuje na 6 milionů lidí – reviduje tím obvyklé úvahy o 10 procent, vycházející z počtu polovičního. Tato situace se může jen prohloubit stav, v němž mnoho zaměstnavatelů profituje v některých sektorech krátkými smlouvami, díky nimž nemusejí dávky do systému platit. A systému využívají de facto proti lidem. „Ach, Francie, ta krásná země nezaměstnanosti,“ napsal nedávno ironicky konzervativní list Le Figaro.

V parlamentu se právě začal projednávat i zákon o reformě rodičovské dovolené, jenž předpokládá od druhého dítě paritní výběr dovolené, který dosud využívaly především z 96 procent matky. Pro mnohé rodiny to bude zásah do jejich dosavadního využívání systému. Na pořadu ale ještě bude složité vyjednávání; tabu je to nyní jen zčásti, ale ve francouzské veřejnosti dosud zůstávají tyto trendy jako „sociální vymoženosti“ (nehledě na politickou orientaci)

Martine Aubry svolává své věrné

Jako kdyby toho nebylo málo! Extrémně nízká popularita prezidenta, šířící se jako mor, zasahuje stále větší část levice, včetně té socialistické, která sice nechala projít důvěrou novou Vallsovu vládu, rozhodně ale není spokojena. Na čelo se nyní postavila starostka města Lille, dcera Jacquese Delorse, bývalého enigmatického šéfa Evropské komise, jež o víkendu tvrdě kritizovala plán Macronových reforem. Žádá její „reorientaci“.

„Lídr vzbouřenců?“ ptá se portál Francetvinfo.fr. Starostka Aubry, jež po dvou letech mlčení nyní patrně líčí na nové primárky, jež jsou pravidelnou mší nejen levice před prezidenstkými volbami, zdůrazňuje, že chce být pouze slyšena, nikoliv označována za „lídra vzbouřenců“. Zdá se, že svolává své věrné.

Spasitelů bude tento podzim ve Francii patrně více: Na levici, i na pravici. Mozart Elysejského paláce zatím zkouší svoji předehru.