Do konce roku by podle dozorového státního zástupce VSZ Olomouc Petra Šeredy mělo být uzavřeno vyšetřování případu pětice bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti (MUS), kteří jsou obviněni z trestných činů zneužití informací a postavení v obchodním styku a podvodu.
Prvního z uvedených trestných činů se měli dopustit tím, že v rámci MUS znevýhodnili jednu ze společností na úkor jiné, kdy obě společnosti měly stejný předmět podnikání, a to investiční činnost do energetických společností. Podvod měl spočívat v tom, že obvinění jednak měli údajně úmyslně promeškat lhůtu pro podání návrhu na povinný odkup akcií po získání majority v hnědouhelné společnosti, čímž měli znehodnotit jejich cenu, jednak tím, že za společnost Appian Group vystupovali jako zahraniční investor.
Obě obvinění jsou však přinejmenším diskutabilní. Není totiž úplně jasné, jak mohla být poškozena jedna účelově zřízená společnost na úkor jiné, jestliže obě společnosti patřily organizačně pod jednu matku, a tou byla MUS. Je to, jako by byl někdo stíhán za to, že si přendal peníze z jedné kapsy do druhé. Stejně tak problematické je i obvinění z podvodu. Manažeři totiž nabídli státu odprodej svého podílu ještě před získáním majority, ale tehdejší vedení FNM na nabídku nereagovalo. Co je zcela zásadní – navozuje se zde dojem, že vláda byla k prodeji minoritního balíku donucena. Přitom nemusela svůj podíl vůbec prodávat, respektive mohla o ceně smlouvat, což neučinila. Stát se zbavil svého vlivu již tím, že prodal devítiprocentní balík akcií obcím, aniž by si zajistil předkupní právo či povinnost zpětného odkupu, ale i tak mohl o výši ceny odprodeje licitovat.
Stát, zastoupený Fondem národního majetku, nebyl žádným zanedbatelným akcionářem, ale vlastnil podíl ve výši celkem 46,29 %. Z hlediska trestného činu podvodu je problematické tvrdit, že téměř poloviční akcionář si není schopen zjistit skutečnou hodnotu akcii. Pokud by tak měl být někdo popotahován za to, že mohl státní podíl prodat dráž, měli by to být ministři tehdejší Zemanovy vlády, včetně dnešního prezidenta. Navíc jak vyplývá ze stanoviska Prezidia Fondu národního majetku, které bylo součástí vládní dokumentace při projednávání nabídky, tyto společnosti nikdy netvrdily, že výši své nabídky odvozuji od ceny akcii na burze nebo od jejich skutečně hodnoty. Prostě jenom státu veřejně nabídly částku, za kterou jsou připraveny jeho podíl koupit. Cena tedy byla stanovena dohodou smluvních stran a nikoli odvozena od ceny akcii na burze, proto také byla téměř o čtvrtinu vyšší, než v případě zbývajících akcionářů.
Diskutabilní je i tvrzení, podle něhož manažeři MUS obelhali vládu ohledně informací o vlastnické struktuře. Již Tošovského vláda v roce 1998 měla vláda dostatek informací jednak od šéfa FNM Romana Češky, a jednak od ministra financí Ivana Pilipa, že za společností Appian Group zřejmě stojí čeští investoři, a Zemanova vláda měla prostřednictvím ministra Jaroslava Bašty tytéž informace i od BIS. Vláda měla dostatečný aparát i možnosti, jak si skutečnou vlastnickou strukturu zjistit, případně vyzvat společnost Appian k jejímu rozkrytí. Rovněž z již zmíněné předkládací zprávy FNM pro jednání vlády vyplývalo, že návrh k prodeji je předkládán přesto, že skutečný status kupujícího byl nevyjasněný a předkladatel, tedy zástupce státu, si je toho vědom. Ostatně i z výpovědi tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra plyne, že k prodeji minoritního podílu by došlo i bez ohledu na konkrétní majetkovou strukturu kupujícího subjektu.
Před zahájením trestního stíhání proběhlo třikrát prověřování celé kauzy, a to i za účasti různých vyšetřovatelů, i různých policejních útvarů. Pokaždé byla věc odložena s tím, že k žádnému trestnému činu nedošlo. Přitom v každé fázi šetření na věc dohlíželi i příslušní státní zástupci, kteří se pokaždé s postupem policie ztotožnili. Zlom nastal až před dvěma roky, kdy se celá věc zpolitizovala a medializovala na základě údajné neochoty ministrů Kalouska a Pospíšila připojit se k trestnímu stíhání vedenému ve Švýcarsku. Nelze se tak ubránit podezření z účelově vedeného vyšetřování, aby byli zločinní manažeři potrestáni za jakoukoli cenu.
