Nejstarším hráčem na právě probíhajícím mistrovství světa v Bělorusku je Jaromír Jágr. Je mu už 42 let. Někdy mu je vyčítáno, že už je pomalejší než kdysi a že to už není ono. Ale národ Jágra pořád miluje. Znají a váží si ho i lidé, kteří ani netuší, že hokej se hraje na tři třetiny. Proč tomu tak je?
Když ho jeho otec vzal poprvé na zimní stadión, rozbrečel se. Jenže poté ho hra jménem hokej pohltila natolik, že se v středočeském Kladně zrodil jeden z nejlepších hokejistů všech dob - Jaromír Jágr. Někdy trénoval tak moc, že nemohl pomalu ani ležet v posteli, jak ho vše bolelo. Kdysi každý den dělal přes tisíc dřepů, trénink nikdy nešidil, i když už v hokeji dosáhl prakticky všeho.
Ne z každého dříče se ale stane legenda a vzor pro mladé kluky. Jágrovi se to podařilo.
Vzor pro celé generace
Možná ani on sám netuší, jakou stopu po sobě zanechává budoucím generacím. Jaromír Jágr například momentálně pomáhá české hokejové reprezentaci v Bělorusku. Pokud mohl, vždy byl ochoten reprezentovat svoji vlast a je v tom pro ostatní velkým vzorem.
V poslední době možná někomu může připadat, že Jágra už bylo dost. „Dejte prostor ostatním hráčům," říká část veřejnosti. Jenže tento muž, který v dětství vyšíval po dívčím způsobu obrázky z chemlonu a začal hrát hokej na rybníku, dokazuje pořád něco neuvěřitelného.
S alkoholem v ruce ho neuvidíte, vůbec nepije. Věří v Boha a v to, že mu pomáhá být lepším člověkem i hokejistou. Je členem pravoslavné církve. Pokud absolvuje rozhovor, můžete si být jisti, že vás nejenom poučí, ale i pobaví. Věří ale i v UFO a v nadpozemské síly. Přesto se stal synonymem úspěchu a svou tvrdou prací ukázal cestu stovkám kluků.
Má už všechno, co dál?
Není zapotřebí psát, co všechno slavná osmašedesátka vyhrála, a které trofeje během profesionální kariéry Jágr získal. Když v roce 2008 gratuloval Sidneymu Crosbymu k postupu přes jeho Rangers do dalšího kola vyřazovacích bojů NHL, scénu nejlepší hokejové ligy světa na tři roky opustil. Málokdo tenkrát chápal, proč Jaromír opouští Ameriku a odchází do ruského Omsku.
Jenže právě na Sibiři se „Jags“ hokejově změnil. Mnohem víc ho začal zajímat týmový úspěch, než to, jestli ještě překoná nějaký rekord, i když on je překonává dál. Když na Mistrovství světa 2011 v Bratislavě nasázel USA hattrick, NHL se o svého Jágra zase začala zajímat. Smlouvu mu nabídlo několik klubů, mezi nimi i Pittsburgh Penguins. Tedy klub, ve kterém budoucí člen hokejové síně slávy nasbíral přes tisíc kanadských bodů. Zdálo se to být, jako pohádka, ztracený syn se vrací domů.
Jenže Jágr si překvapivě vybral konkurenční Philadelphii a později se ukázalo, že to byl výborný tah. Fanoušci ho milovali, spoluhráči hltali každé jeho slovo a Jaromír trénoval i v noci. Na otázku, kdo mu poradil jít do Philadelphie, odpověděl jediným slovem: „Bůh.“
Na slavný pohár lorda Stanleyho si ale po návratu do NHL ještě nesáhl.
Využijeme ho?
A to je jedna ze zásadních věcí, která Jágra motivuje hrát hokej na nejvyšší úrovni i ve 42 letech. Touží ještě jednou pozvednout nad hlavu nejslavnější trofej. Nejblíže k ní měl před rokem, když hrál za Boston Bruins, s nímž prošel až do finále. Jenže pohár nakonec vyhrálo Chicago a Jágr se třetího prstenu pro vítěze Stanley Cupu nedočkal. A možná se už ani nedočká.
Lidé si budou jistě pamatovat jeho góly a kličky, ale také to, že je skutečným profesionálem nejen na ledě, ale také na veřejnosti.
Nabízí se také otázka, zda je ještě někdo z Čechů schopen v hokeji dokázat to, co Jágr. Nesčetněkrát jsme se už setkali s označením „druhý Jágr“, ale ten je jen jeden. Jaromír.
Dokáže ale fenoménu Jágr český hokej a naše společnost v budoucnosti nějak využít?
Autor je studentem Akademie žurnalistiky a nových médií na Vyšší odborné škole a Střední škole managementu v Praze
