Výsledky nedělních referend na Ukrajině, podobně jako na Krymu, přinesly výsledky hodné potěmkinovských vesnic. To, že referenda byla podle ukrajinské ústavy nelegální a byla podle všeho i zmanipulovaná, ale neznamená, že nesehrají velkou roli v procesu rozpadu země. Právě naopak. Jsou jen důkazem toho, že v Bruselu i v Černínském paláci (sídle české diplomacie) se musejí připravit na úplnou jinou Ukrajinu.
Separatisté oznámili, že v Luhanské oblasti se vyslovilo pro samostatnost regionu 94 až 98 procent hlasujících a že k urnám (někdy to byly jen slepené krabice) přišlo přes 80 procent oprávněných voličů. Podle Romana Ljagina, předsedy volební komise Doněcké oblasti, se v jeho regionu dostavilo k referendu 75 procent voličů a z nich 89 procent bylo pro nezávislost. Ukrajinský prezident Oleksandr Turčynov naopak dnes tvrdil, že účast byla maximálně třetinová. Kreml si pak pospíšil s prohlášením, že výsledky referend respektuje, ale že odmítá vojenské akce ukrajinské armády na jihovýchodě země. Zpravodajka BBC napsala, že viděla, jak někteří lidé házejí do uren i několik lístků najednou. Navíc jí nikdo nebyl schopen odpovědět na otázky, co bude konkrétním výsledkem referenda.
Problémem ale není to, zda jsou referenda nelegální, či nikoli. Dokonce ani to, kolik se jich zúčastnilo lidí. Podobně jako na Krymu nám ukazují směr, kterým se bude chaotická Ukrajina v blízké době ubírat. A scénář je to neveselý – ozbrojené střety, násilí v ulicích, chaos a anarchie. Na konci, to ještě nevíme kdy, bude připojení některých částí Ukrajiny (a pak i Podněstří, které patřilo kdysi k Moldavsku) k Rusku. Vladimir Putin tuto bitvu vyhraje. Jak u toho pod sankcemi utrpí ekonomika největší země světa, je otázkou.
Ukrajina nad propastí
Ukrajina přes všechny sliby Evropské unie a USA stojí kvůli dlouhotrvajícímu chaosu a nestabilitě nad ekonomickou a následně sociální propastí. Přitom za posledních dvacet let opustilo zemi už přes pět miliónů obyvatel právě kvůli nemožnosti najít si obživu. Navíc pokud se jakýkoli stát dělí silou a chaoticky, má to nedozírné následky pro hospodářství. Přitom ekonomické svazky Ruska a Ukrajiny byly velmi významné a milióny Ukrajinců pracují (zatím) v Rusku. Pokud ještě Moskva Ukrajině zdraží plyn, což se také nepochybně brzy stane, čekají obyvatele této země nelehké časy. Politické turbulence proto budou pokračovat.
Vysvětlit přitom obyčejným lidem, proč prakticky každý region ovládá i dnes některý z oligarchů, je ještě nesnadnější. Kyjevská vláda jmenovala například guvernérem Doněcké oblasti šéfa Průmyslového svazu Donbasu, miliardáře Serhyje Taruta. Dněpropetrovský region dostal na starost spolumajitel Privat Banky Igor Kolomojskij. A guvernérem Oděské oblasti byl jmenován Vladimir Němirovskij, majitel místních společností Stalkanat-Silur. Ten byl ale odvolán po masakrech v Oděse, které se odehrály počátkem května. Podobná jmenování neuklidní situaci, právě naopak. A Němirovskij k tomu všemu obvinil z vyprovokování masakru lidi, kteří pomáhají Juliji Tymošenkové, která patří k hlavním „hvězdám“ protiruského křídla ukrajinské politické scény.
I to něco naznačuje.
25. května se mají konat na Ukrajině volby. Že budou v částech země bojkotovány, je jasné. Větším problém nastane po hlasování, protože se dá předpokládat, že zatím nějak spolupracující strany, které svrhly zkorumpovaný režim Viktora Janukovyče, se rozhádají a další revoluce budou na cestě. To bude znamenat další bod pro Putina.
Neúčinná diplomacie
Jak se ukazuje, už zcela mimo hru se ocitly Evropská unie a USA. Nemají na vývoj na jihovýchodní Ukrajině prakticky žádný vliv. Dohody, jež byly podepsány a navrženy, se vůbec nedodržují.
Jakmile pak separatisté zjistili, že nová kyjevská vládní moc je slabá, vyrazili do útoku, který může zastavit jenom válka. Jenže ukrajinská armáda je podle všeho také slabá a nefunkční. Ukrajina ve své bývalé podobě proto skončila. Připravme se na něco, co nevíme, jak bude vypadat.
