Ve středu bude Senát probírat nominaci na dalšího ústavního soudce. Ve hře je tentokrát předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. Je to poprvé za celou historii, kdy nová hlava státu navrhla osobu, kterou jejímu předchůdci Ústavní soud shodil ze stolu. Podle navrhovatele, prezidenta Miloše Zemana, má Sváček vnést na Ústavní soud pohled obecné justice, která je zde nyní nedostatečně zastoupena.
V takto pojatém hodnocení má prezident nesporně pravdu, i když výtku by měl směřovat sám vůči sobě, protože on to je, kdo spolu s Pavlem Rychetským vybírá členy kolegia nejvyšší soudní instance. Na rozdíl od ostatních nově jmenovaných soudců Sváček prošel od píky celou soudní soustavou a je znám i mimo úzkou právnickou obec.
Z řadového soudce obvodního soudu se přes jeho předsedu stal předsedou pražského Městského soudu, který řeší čtvrtinu veškeré soudní agendy v České republice. Kvalifikace od soudce zabývajícího se rodinným právem k dnešní trestně právní agendě ukazuje na dobrou orientaci jak v civilním tak trestním právu. Zapomenout by se nemělo ani na to, že v roce 2001 stál u slučování s krajským obchodním soudem, takže má jisté povědomí i o právu obchodním.
V současném protikorupčním tažení by nemělo zapadnout, že ono slučování se dá považovat za jeden ze skutečně nejúspěšnějších protikorupčních projektů. Do té doby profláklá instituce, proslulá pochybnými konkurzy či manipulovanými zápisy v obchodním rejstříku, začala především díky Sváčkovi normálně fungovat.
Čistě teoreticky jsou jeho šance dobré, což naznačilo i orientační hlasování v ústavně právním, výboru před dvěma týdny. Situace od loňského února, kdy byl Sváček v ústavním výboru poprvé, tehdy ještě jako kandidát Václava Klause, se dramaticky změnila. A to i především díky změně postoje v ČSSD, která má dnes v Senátu většinu.
Jestliže se ještě loni navážel Jiří Dienstbier do Sváčka kvůli jeho údajným stykům s Tomášem Hrdličkou, dnes na jeho obranu vystoupil dokonce předseda výboru Miroslav Antl. Paradoxní přitom je, že Sváček dostal již v roce 2008 od NBÚ prověrku na stupeň tajné, která opravňuje v přístupu k materiálům NATO, což by v případě jakýchkoli pochybných styků nedostal.
Nemělo by zapadnout, že má podporu i vedoucích představitelů justičních špiček, například předsedy Soudcovské unie Tomáše Lichovníka, či nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.
Na rozdíl od loňska, kdy Sváček neprošel v ústavně právním výboru v poměru hlasů 2:7, nyní prošel o jeden hlas. I když se zná z právnického či neprávnického prostředí se spoustou vlivných osob, nikdy nepatřil do nějaké konkrétní justiční party kamarádů, co spolu mluví. Snažil se být vždycky nezávislý, i když mu to mohlo uškodit. Dokázal se postavit proti vyjádření Václava Klause, že proces s bývalým pokladníkem ODS Liborem Novákem je politicky motivován, stejně tak jako odmítl kárně potrestat v kauze katarského prince soudkyni Moniku Křikavovou, což chtěl tehdejší jeho nadřízený, ministr spravedlnosti Pavel Němec.
Zda se jeho nezávislost na politicích ukáže jako jeho síla, či naopak jako slabost, prověří až hlasování senátního pléna.V každém případě lze říci, že z dosavadních nových soudců je Sváček Zemanova nejlepší volba.
