Předseda vlády Jiří Rusnok sestavil vládu, která nemá oporu v Parlamentu. Dosadil ji prezident Zeman sám ze své vůle a zaštiťuje se při tom vůlí lidu. Dosadil ji s pompou a s řečmi o jakési zvláštní odvaze nových ministrů. Ano, je to kus odvahy, hrát tuhle hnusnou komedii.
Všichni autoritáři světa účelově využívají „vůli lidu“ ke svým zájmům. Lid má pocit, že vládne, když mu to autoritář umí chytře podat.
To, co potřebujeme, ale není vláda lidu, nýbrž vláda zákonů a pravidel. Místo toho máme vládu, která je postavená na ohýbání pravidel parlamentní demokracie a nastupuje proto, že předtím byla při divadelním zátahu ohnuta pravidla práce policie i justice.
Tato vláda nezíská podporu Parlamentu, když si poslanci ČSSD a strany LIDEM udrží svoji důstojnost a nebudou tancovat, jak si Zeman pískne. I oni se ale mohou ohnout. V celé státní správě můžeme očekávat pokračování převratu. Bude tu brzy spousta volných míst a bude potřeba je zaplnit novými a svěžími lidmi z řad nastupující moci. Tedy od zemanovců, komunistů a zřejmě z té části ČSSD, která je milejší hradnímu pánovi.
Jen to bude nyní těžké zařídit tak, aby obsazování funkcí nevypadalo jako rozdávání trafik. To je totiž podle státního zástupce Iva Ištvana trestný čin. Ale zřejmě se nemusíme bát, že by policisté v kuklách zatkli Jiřího Rusnoka. Vedle vůle lidu tady máme totiž ještě jednu demagogickou lež: vládu odborníků. Všichni noví uchazeči o koryta z řad levice budou totiž na slovo vzatí odborníci a žádní trafikanti.
Převrat pokračuje a my se máme na co těšit. Kdybychom to viděli v kině, tak by to byl zajímavý film a o hlavním hrdinovi z Hradu bychom mohli uznale poznamenat, že je to sekáč. Bohužel v tom filmu také hrajeme, byť nás ta „vůle lidu“ odsoudila k vedlejším rolím a do komparsu.
Nejhanebnější na této situaci je to, že do role bezmocných statistů a komparsistů se v této zemi dostala právě ta vrstva lidí, jež disponuje svými mozky a táhne společnost dopředu. Tu oslavovanou „vůli lidu“ naopak představují spíše ti voliči, kteří se v tomto pomyslném vlaku jen vezou. Takové ostré rozdělení společnosti, jež se povedlo Miloši Zemanovi, je tragické a přinese ještě hodně zla. Zeman je nesmírně obratný politik, jenž dobře využil frustraci voličů, náhlou horlivost policie a nejasnosti v ústavě. Ale není to státník, který by spojoval národ na základě obecného vědomí společně sdílené odpovědnosti za stát.
Zároveň je to však v současné chvíli jediný relevantní politik v této zemi, jenž umí dělat svoji práci: umí dosahovat moci, tu moc si umí hýčkat a umí se z ní radovat, umí se s ní mazlit tak vášnivě, jako se umí tvrdě nemazlit se svými oponenty. A dělá mu to zase jen nekonečnou radost.
A spolu s ním se může radovat i ten jeho „lid“, který nám skrze pana prezidenta nyní vládne.
