Několik tisíc dánských studentů dorazilo do Prahy na jarní prázdniny. Jak je to u teenagerů obvyklé, trochu víc popili a malinko si zařádili. Zdemolovali pár hotelových pokojů, v centru města se poprali se strážníky, jeden student odjel z Prahy pobodán svým spolužákem a všechno pak žehlil dánský velvyslanec.
„Jsem překvapena vandalismem a hrubostí,“ řekla serveru lidovky.cz novinářka Dana Schmidtová, která odešla do Dánska na konci šedesátých let, vystudovala tam novinařinu a z Prahy píše pro kodaňský list Politiken. „To mě překvapuje, protože takhle mně připadá, že dánské děti neznám. (…) Mám dojem, že to není typické pro dánskou mládež. Když potkáte mladé lidi v Dánsku, jsou slušní, vstávají v tramvaji, pomůžou vám s taškou. Prostě jeli na prázdniny a nikdo je nekontroluje.“
Paní Schmidtová však zjevně mluví o Dánsku, jak si ho pamatuje možná ještě z devadesátých let. Dnes už je Dánsko trochu jiné, protože ho mění imigranti. V zemi s pěti a půl miliónem obyvatel je zhruba deset procent přistěhovalců a jejich dětí. Dvě stě tisíc jich pochází ze „Západu“, což je pro Dány třeba Norsko, Německo a Polsko, skoro čtyři sta tisíc z „jiných zemí“, a to je zas Turecko, Irák či Somálsko. A s druhou skupinou mají Dánové trochu problémy. Nejde přitom jen o známý případ karikaturisty Kurta Westergaarda, jenž v roce 2005 nakreslil obrázek proroka Mohameda s turbanem, ze kterého vyčuhuje bomba, za což si v roce 2010 málem „vysloužil“ smrt. Dánská policie sice osmadvacetiletého somálského atentátníka ve Westergaardově domě včas zpacifikovala, ale o život šlo i jeho tehdy pětileté vnučce.
Problémy už mají i některá dánská města, kde se přistěhovalci z „Nezápadu“ hromadí. Například pár kilometrů na západ od Århusu leží dvacetitisícový Brabrand, jemuž místní přezdívají Brabronx. „Když je výročí Westergaardových karikatur, tak tam nejezdí ani MHD,“ popisuje tamní situaci Čech, který v Dánsku studoval. Situace už pokročila tak daleko, že Dánové začali zpřísňovat imigrační zákony. A protiimigračně naladěná Dánská lidová strana získala před dvěma lety ve volbách 12,3 procenta hlasů, což z ní dělá třetí nejsilnější parlamentní stranu.
Dánsko se prostě mění, jako se postupně mění západní Evropa. Stačí se podívat na fotografii, kterou při odjezdu dánských studentů z Prahy pořídil fotoreportér ČTK. Možná i proto paní Schmidtové připadá, že „takhle dánské děti nezná“. Ale abychom správně chápali, jak se Dánsko mění, musíme si dnes pod pojmem „dánští studenti“ umět představit něco jiného než homogenní skupinu světlovlasých potomků germánských kmenů. A nesmíme se bát o tom mluvit. Filtr politické korektnosti, což není nic jiného než neochota bavit se o nepříjemné realitě, by nás totiž časem mohl stát víc než jen pár rozbitých hotelových pokojů.
