Teď vychází německý podíl na 17 miliard eur, což není zas tak moc, ale díra v rozpočtu to je. Mezinárodní měnový fond (MMF) i za vedení bývalé francouzské ministryně Christine Lagardové považuje stále rostoucí řecký dluh za naprosto psychologicky neúnosný a nikdy nesplatitelný a svou účast podmiňuje odpisem 100 miliard.
Příští rok má dosáhnout řecký dluh bankrotující ekonomiky 192 % HDP. A jestliže se europolitici s Řeky dohodli, že země musí krachovat v eurozóně – tak prosím, ale nějaké odpustky. O moc lépe to nevypadá ani vedle. Hra na oddalování nepříjemné pravdy by měla skončit.
Řecko jistě výjimečné je, ale deflační politika podle MMF také zvýšila odhad dluhové zátěže Portugalska (124 %) i Španělska (97 %) na příští rok. Naděje europolitiků, že se propast mezi severem a jihem dá uhrát „interní devalvací“, dříve než společnosti jihu vybuchnou, může být lichá a může uspět jen v klinickém významu.
Premiér Mariano Rajoy dnes nadšeně prohlásil, že je euro zachráněno. Bilance zahraničního obchodu se už vyrovnává, protože zchudlá společnost nemá na importované zboží. Banky ale v deflaci nepůjčují, export roste pomalu. Nelze odhadnout, komu dát a komu nedat překlenovací úvěr.
Ani vyrovnaný rozpočet a dlouhodobé splátky státního dluhu nepovedou k růstu životní úrovně. Zůstane jen trauma a hněv ze stále rostoucí drastické nezaměstnanosti mládeže (nad 50 % ve Španělsku a Řecku, 36 % v Portugalsku a 35 % v Itálii), jež má zlomit odpor vůči snižování platů.
Německo zapomnělo na poválečnou pomoc Marshallova plánu a nezachraňuje ekonomiku postižených zemí, není solidární, jak se tak často tvrdí, ale zachraňuje své ideologické euro a to je zásadní rozdíl. Merkelová se demonstrantům v Portugalsku šikovně vyhnula, politické odpovědnosti za malý odpustek Řekům se možná také vyhne, ale tvář europolitiků už nezachrání. Evropský projekt ztratí na jihu celou generaci.
