Čas od času se zcela běžná slova stanou naléhavá, téměř povinná a korektní, jako by vyzařovala morální apel. Za slovy jako udržitelný (rozvoj), obnovitelný (zdroj), bezpečná (energetika) se zřejmě skrývají obavy z nejisté budoucnosti a za nimi plánovači.
Přestože nevidíme ani do blízké budoucnosti, mají mnozí lidé pocit, že musíme plánovat, jako bychom ji znali. Mít dlouhodobou strategii působí rozumně a mít vizi je často cesta k politické moci místo do Bohnic.
Marně kdysi protestoval objevitel skleníkových plynů Paul Crutzen proti pěstování biopaliv (na severní polokouli!) a upozorňoval Eurokomisi, že při její produkci (transport, pěstování, výroba) je spotřeba fosilií jen o pár procent nižší, než kdyby se nedělalo nic, a co horšího, náročná řepka spotřebuje více dusičnatých hnojiv a kysličník dusný, jenž se tak produkuje, je největší skleníkový plyn.
Slovutný The Economist varuje, že pěstování biopaliv je zločin, protože vede k hladomoru; jak jinak, když orné půdy ubývá a lidí přibývá, nemluvě o zrychleném kácení pralesů a erozi.
Ani hrůzná představa, že jsou fosilní paliva většinou čistší než ta obnovitelná, s plánovací komisí nehne (věří na rozdíl od ekonomů, že brzy nebudou), ba ještě zesílí své úsilí. Kupodivu snadno vnutí státům unie (kariérním politikům!) astronomicky drahý dvacetiprocentní závazek výroby elektřiny z obnovitelné energie. Kdykoli jedu okolo fotovoltaické plantáže, mám chuť stát se ekoteroristou a spáchat dobrý (a estetický) skutek – hodit na ně tak pár cihel!
Energetika udržitelná, obnovitelná, bezpečná. Jak dobře to zní: voda, slunce, vzduch, ještě že nemáme odliv a příliv, a přesto jde (zatím!) o nesmysl. Nepředbíhejme budoucnost! Odkud se berou apokalyptické představy o světě?
V principu je sice pravda, že jsou fosilní paliva přes stále efektivnější technologie dobývání a stále nová naleziště uranu, ropy, uhlí a plynu nakonec neobnovitelná. V ekonomické historii zatím však vždycky platilo: něco nového se najde. Proč nemám věřit, že tomu tak bude i nadále? Já také ve srážku zeměkoule s kometou nevěřím, přestože je čistě teoreticky možná. Je to nepravděpodobné tak jako každý zázrak.
Předloni došlo k převratné geopolitické události: cena zemního plynu se poprvé vymanila ze závislosti na ceně ropy. To znamená, že bude klesat a nepochybně se přiblíží ceně uhlí. Už šest let se totiž zrychluje počet nově objevených standardních ložisek plynu (před pár lety Izrael a letos Norsko) a stále levnější technologie na dobývání plynu z břidlice přibližují masívní exploataci zatím neuváděných světových zásob počítaných na bilióny metrů krychlových a stovky let.
Američané už jsou soběstační a skončí s drahým atomem a časem i s ropou. Nemějme strach z budoucnosti, obávejme se jen plánovačů budoucnosti, neb vše je jinak.
