„Jestli tomu veřejnost tleská, nebo netleská, je druhořadé,“ řekl mimo jiné premiér a šéf ODS Petr Nečas ohledně odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila.
Popularita politiků je samozřejmě ošemetná věc. Kdyby všichni politici chtěli být za každou cenu nejpopulárnější, museli by mluvit jako Jiří Dienstbier, nechat si dát pěstí jako Bohuslav Sobotka nebo nestydět se mít na hlavě to co Vlasta Parkanová – a teď myslím jen účes; všichni jmenovaní totiž byli nebo jsou nejpopulárnějšími politiky, poslední dny zvlášť Parkanová. A u všech je pro veřejnost lépe, jsou-li v opozici nebo na cestě do vězení.
Pohrdat nicméně veřejností jako Nečas, to je jistě velmi originální pojetí demokracie. V ní totiž právě veřejnost politiky volí, nebo nevolí - včetně Nečase. A že právě jeho i ODS, jíž ve svém snu šéfuje, spíš nevolí, ukazují i výzkumy veřejného mínění: sám „pan Čistý“, jemuž Jana Nagyová sebrala hned po volbách mýdlo, ztratil třetinu příznivců.
A o moc lépe na tom není ani celá ODS, preferenčně (volební výsledek bývá o něco vyšší) si podle agentury STEM užívá přízeň 14,9 procenta lidí. A nejen to: průzkumy pro blížící se krajské volby ukazují na další výprask ODS a vítěze jejích prezidentských primárek Přemysla Sobotku by ve volbách předstihli i Tomio Okamura s Janou Bobošíkovou, což je jako skórovat při fotbale do vlastní brány.
Za této situace předstoupí evidentně nejistý Nečas před média s nejhorším důvodem ministerského odvolání na světě, navíc ještě odvolá stabilně nejoblíbenějšího ministra ODS! Kdyby bez udání jediného důvodu a se stejně průhledným lhaním najednou odvolal titánské ministerské trio Petr Bendl, Martin Kuba a Tomáš Chalupa, bude mít plný Václavák příznivců – a právem. On však odvolá zrovna Pospíšila!
Těžko říct, kdo poslední dobou premiérovi vlastně radí. Jeho někdejší šéfporadce Martin Říman toho radši nechal, zpravidla se totiž nedostal dál než k Nagyové. Nečasova poslední veřejná vystoupení a personální kroky spíš ukazují, že má nyní k ruce tým ve složení Nagyová, Ivan Langer a Patrik Oulický, tedy svého druhu dream team.
A skutečně: utajovaná sfinga Nagyová premiérovi radí, jak často mlčet – především o ní; Langer, jenž Nečase školil na Jiřího Paroubka už před posledními volbami, vyučuje známý falešně patetický a odhodlaný výraz čestného poldy maskující jinak kupu lží; a Oulický, ústecký kmotr, jenž zpravidla nemluví (a že je to tak lepší!), jako by výjimečně říkal: pomohl jsem tě udělat předsedou, vole, tak teď mi pomoz udělat neministrem Pospíšila.
Když před volbami v roce 2010 vystřídal coby volební lídr a později i šéf ODS Mirka Topolánka, oslavovali mnozí slepě Nečase coby čističe strany, co nikdy nic neukradl. Lidé, kteří ho znají zblízka, však pochybovali o jeho osobnostních vlohách: hysterik, navíc bez empatie, je pro vysokou politiku stejné neštěstí jako udělat Otu Sklenčku Jamesem Bondem.
Nečas evidentně nepochopil ani to, že když už začnete jednou lhát, nesmíte přestat. Nemůžete večer tvrdit, že nevíte nic o Lence Bradáčové, a ráno pak říkat, že jste o ní věděli, stejně jako jste věděli o jiných. To sakra ani Nagyová, magistra masové komunikace z UJAK, neví, že má-li někdo tvář, mimiku a řeč těla jako Nečas, neměl by nikdy zkoušet lhát, protože pak vypadá jako – Nečas? To třeba takový Miroslav Kalousek je úplně jiný formát!
Dlouho jsme v politice neviděli podobné PR fiasko, jaké nyní předvádí Nečas. Jestli se chtěl Pospíšila zbavit, měl na něj aspoň připravit nějaké kompro, jak bývá slušným zvykem. Nemyslím, že by nám Kristýna Kočí s Vítem Bártou dostatečně neukázali cestu, jak na to. Být ale přes dvacet let v politice a nakonec to celé takhle zpackat?
