Můj redakční kolega Bohumil Pečinka v aktuálním vydání Reflexu píše, že občanské rozčilení není politický program. Opakuje argument mnohých, zpravidla politiků - včetně Masaryka.
Samozřejmě že rozčilení není politický program. Z definice je emocí, jak ví každý, kdo kdy sledoval konání například politiků. Byť jejich delší sledování může k politickému programu lehce vést, a to i horšímu. A nemusíme hned mluvit o norském masakru.
Vystačíme si i s Vítem Bártou a jeho ekonomickým projektem s kódovým značením VV; bezpečák, co rád naslouchá lidem, i když o tom nevědí, vsadil právě na občanské rozčilení coby politický program. Výsledkem je Michal Babák, Jaroslav Škárka a Kristýna Kočí. A ještě mnohem větší občanské rozčilení!
Je ale nesmysl chtít po všech lidech, aby sotva projeví rozčilení z politiky, okamžitě sepsali politický program, kandidovali a sami se stali politiky. Pak bychom u nás měli zhruba deset milionů politiků, takže by nikdo nepracoval. A čí peníze by pak politici kradli? Všichni by byli zcela zbyteční! Možná to tedy nakonec není až takový nesmysl…
Snad je to totalitním reflexem politiků (a permanentní kocovinou většiny novinářů), že se spontánním občanským iniciativám jako Occupy Wall Street, Occupy Olomouc či Occupy cokoli hned snaží nasadit svěrací kazajku politické partaje s lídrem, v níž jediným projevem spontánnosti bývá opilý sex se spolustraníky na kongresu. Jako by pořád nemohli zapomenout na své svazácké či komunistické mládí, kdy museli mít oficiální kroužek i na to, aby si o přestávce po svačině prdli.
Přitom jediným politickým programem těchto hnutí je právě to, že nemají politický program; prostě jen chtějí přimět politiky, aby jejich námitky, problémy či frustrace zahrnuli do svých politických programů. Občas se tomu říká i demokracie.
A mimochodem: třeba Occupy Massimo, palermská verze Occupy Wall Street, měla vloni před Vánoci přímo fantastický politický program: pár mladých lidí včetně krásných dívek sedělo celý den na staré sedačce před Teatro Massimo, pili nero d´avola a osahávali se. Kdyby kdy kandidovali, měli by můj hlas! S falešnou fotkou a pasem bych se možná dokonce sám ucházel i o kandidaturu.
Nechme lidem rozčilení a politikům program, funguje to tak lépe. Jakmile se totiž rozčilení lidé začnou formovat politicky, končí to zpravidla únorem 1948 a gulagy. Navíc i rozčilení jako pouhá emoce může být pozitivní; rozčilení lidé sem tam stvoří skvělé umění, zastřelí tyrana nebo smetou diktatury. Právě chtít po nich politický program je diktatura!
