Jestli někdo chápe, jaká mizérie byl život za komunismu, jsou to východní Němci. Ale jak už tomu bývá, neměli se špatně všichni. Skupina elitních představitelů režimu si žila jako, jak se říká, prasata v žitě. V přísně střeženém areálu obývali vily o stovkách metrů čtverečních, k dispozici měli nejen služebnictvo ale i výdobytky ze západu. A to včetně videokazet s kvalitním pornem. A chudým muselo mezitím stačit koukat se na pohlednice. Ty byly ale například velice oblíbené v Československu, zvláště ty z východního Německa překupníkům na černém trhu doslova mizely z rukou.
23 rodin členů a čekatelů politbyra si užívalo život v luxusu, zatímco jejich krajané trpěli nedostatkem. Vily v lesním sídlišti Wandlitz na sever od Berlína vznikly mezi let 1958 a 1960. Na ploše 180-340 metrů čtverečních se rozkládalo až dvanáct pokojů, terasa i zimní zahrada. Místní elita si užívala nejen krásné prostředí a luxusní bydlení, ale i péči celkem 650 členů služebnictva včetně zahradníků, řidičů a kuchařů.
V přísně střeženém areálu měli rodiny představitelů režimu k dispozici vše jako v běžném městě - jen mnohem lepší. Nechybělo kadeřnictví, kino nebo restaurace. A také obchod plný běžně nedostupného zboží. A pokud se stalo, že ani zde neměli všechno, stačilo lusknout a speciální služebník dovezl potřebné ze západního Německa.
Pro východoněmeckého vůdce Ericha Honeckera to bylo třeba pivo nebo pornokazety. Narozdíl od svých „poddaných“ se tak nemusel ukájet pohledem na pohlednice, které často plnily touhy mužů i v Československu. Honeckerova manželka si zase na dovolenou nechávala vozit každý den housky z několik hodin vzdáleného pekařství u ní doma. Moderní gauč jí pro změnu museli vyrobit na zakázku, protože ten se koupit nepodařilo.
Asi není třeba dodávat, že když se tenhle šlendrián v roce 1989 provalil, veřejnost to značně pobouřilo. Po pádu Berlínské zdi to jen uspíšilo konec NDR. Prominentní obyvatele lesního sídliště vystěhovali už koncem roku.
