Je to neuvěřitelná zpráva: zchudlí Portugalci, patřící mezi země v některé z fází státního bankrotu, utíkají za lepším životem do africké Angoly, své někdejší kolonie!
Nic o současném stavu západní Evropy, poválečné baště prosperity, kde se většina věcí zdála zadarmo i bez lídrů ČSSD, nevypovídá líp – či spíš hůř - než statistika publikovaná deníkem Financial Times: počet Portugalců žijících v Angole se z 21 000 v roce 2003 zvýšil na téměř sto tisíc.
V podstatě celé české krajské město Portugalců odešlo kvůli recesi, vysoké nezaměstnanosti, nulovým vyhlídkám či lepším investičním příležitostem za hezčím životem do léta zbídačelé země zmítané občanskou válkou!
A Portugalci nejsou v EU zdaleka jediní. Irsko, jež si stejně jako Španělsko dlouho myslelo, že si lze prosperitu koupit stavěním na dluh (rozhlédněte se kolem sebe i v Česku plném prázdných a předražených bytů a hned uvidíte naši budoucnost o něco jasněji), je znovu zemí emigrantů: jako už několikrát v historii Irové odcházejí za lepším do jiných anglofonních zemí, které bankrot teprve čeká - především do USA.
Ve Španělsku zase rychle balí kufry Latinoameričané, kteří sem před bídou, nezaměstnaností či obojím hojně prchli v posledním desetiletí, kdy se jejich bankovky občas nehodily ani na WC. Možná není daleko den, kdy je budou do svých bývalých jihoamerických kolonií následovat i jejich hostitelé. Stejně jako Angola totiž rostou mnohem rychleji než EU i latinskoamerické země.
V souvislosti tím mě samozřejmě napadá, kam budeme v případné hospodářské krize emigrovat my, chudáci Češi. Na rozdíl od Irů, Španělů či Portugalců jsme nikdy nikoho nekolonizovali, takže nikde nemáme jazykovou ani kulturní přízeň. Námi kolonizovaní si připadají snad jen Moravané, jenže komu by se chtělo na Moravu? Nejenže tam na sebe navlékají divné kroje, ale navíc tam ani nemluví česky. Slovensko radši ani nezmiňuju: představte si, jak někomu říkáte, že emigrujete do Košic.
A mimochodem: Angličané, Němci, Francouzi, Španělé a nově i Rusové mají aspoň to štěstí, že i když emigrují do jazykově nespřízněných zemí, mají tam v lepších i horších hospodářských časech zájem o výuku jejich jazyků. Nakonec podívejte se na Američany v Praze: mnozí z těchto kdysi mladých učitelů angličtiny tu zemřou ve stejných džínech a triku jako staří učitelé angličtiny, jen už bez mladých českých přítelkyň.
Výhodu mají ve srovnání s námi dokonce i někdejší východní Němci: stále ještě můžou emigrovat na „západ“, a přesto zůstat doma. Nám, nechceme-li někde v cizině v noci rozvážet pizzu, zbývá Cheb.
